Díky za reakci, samozřejmě není zač se omlouvat. Pokud se týká výchovy vlastních dětí tak obecně samozřejmě platí, že rodiče vychovávají v tom, v čem sami žijí. Na děti (jak sám víš dobře, jsi-li rodič) se působí jak vědomě tak zejména podvědomě. Děti od rodičů "kopírují" víc než je na první pohled zřejmé (je to samozřejmě časová funkce). Takže využitelnost nárůstu lidí s lidskou psychikou prostřednictví výchovy dětí je otázkou aktuálních kvalit či stavu psychiky vychovatele. Souvislost s juvenilní justicí je tedy jasná, někomu (víme komu) jde zjevně o maximalizaci nelidského typu výchovy. Jde tedy o to, jaký je či bude trend v penetraci vychovatelů s lidskou psychikou.
S tím pak přímo souvisí i všechny úvahy které začínají podmínkou - kdyby (ak, jestli by, if, atd.), takže i ta tvá - kdyby dal každý rodič světu lidského jedince, vsjo by bylo růžové. Ok, ale JAK to (a všechno ostatní žádoucí) reálně zařídit ? O to tu běží, o funkční recepty, když všichni akceptuje neexistenci japonského kybernetika samoseta, který nic neudělá. Každé if má své else. Procesy se tedy musí žádoucím (lidským) směrem řídit, dle mne na všech společenských úrovních mj. i s cílem překlopit masu vychovatelů do lidského režimu. Přece i ten minulý socialismus dojel prý na to, že údajně nebyli vhodní lidi, kteří by ho realizovali. Kdyby se lidi chovali jinak, bylo by vše jiné, osvěta nezabírala. To všechno už tady bylo.
if kvantita dobrých výchovatelů >= kritické množství
budoucnost je nadějná
else
budoucnost je problematická
endif
Úkol je jasný: zajistit dostatečnou kvantitu dobrých vychovatelů s tím, že na "samoseto zajistí" se nehraje. Samo se nic nezajistí. N(ě)kdo to moc dobře ví já zatím jiný recept než "parkinsonovskou" infiltrace mezi elitu "prolidského viru" moc nevidím.
P.