Re: Nórsky projekt na Slovensku

Aleš Krejčí / Brno | 07.12.2014

Je to úsměvné, jak je veřejnost zděšená odebíráním dětí oběma rodičům, přitom na odebírání dětí otcům přímo v ČR a SR si všichni již dávno zvykli a půlka justiční mafie, zahrnující všechny stupně soudů, sociálky, právníky, znalce, neziskovky a novináře, se tím živí. Již nyní průměrně 30 tisíc dětí ročně ztrácí výchovný vliv svého otce rozvodem, kdy soudkyně a sociálka plošně zvýhodňují matky a otcové končí i za mřížema z důvodu neplacení výživného. V lepším případě jako nevolníci závislí na rozmarech manželky a soudkyní. Přitom vězení za dluh bylo zrušeno již za monarchie v roce 1860 a bylo považováno za úspěch občanské společnosti. Je zvláštní, jak se veřejnosti podařil prodat názor, že více než polovina otců jsou zločinci, a proto má ČR stejný počet soudců jak Japonsko, které ale má 10x větší počet obyvatelstva. Z toho usuzuji, že justiční mafie v ČR má již nyní všechny předpoklady k rozvinutí.
Ano, Norské granty u nás již pracují, začínají nevinně, ale postupují k vytčenému cíli, je to nedílná součást LGBT agendy:
- salámová metoda, drobné krůčky natažené v čase, postupné dlouhodobé budouvání snášenlivosti společnosti
- silná mediální podpora a naopak přísné embargo na vyjádření opozice
- liberální poslanci - tedy všichni - připraveni odsouhlasit cokoliv, jinak je media sestřelí výkřiky: Jdou proti dětem!
- silná justiční podpora na všech stupních soudů potvrzená rozsudky ESLP ve Strasbourgh
- veřejnost hluchá, slepá, soustředěná na konzum, papouškující stereotypy vnesené do podvědomí veřejnoprávními sdělovacími prostředky - TV
- proti otevřeně vystupuje snad jenom: http://narodnidemokracie.cz/
- petice proti LGBT justici k podepsání zde: http://www.petice24.com/petice_za_justici
__________________
Dalším úhlem pohledu na juvenilku je názor, že každá země má své zvyky a tyto by měli návštěvníci ctít, chtějí-li v té, které zemi žít. Nám se také nelíbí, že USA svojí politiku šíří svými neziskovkami pracujícími u nás a proti nám. Jinými slovy, když není mým zvykem bít své děti, nevidím důvod, proč by mé děti měli být přítomny bití jiných dětí jejich rodiči. Proti této skutečnosti je slabou obranou tvrzení, že postižení o zvůli toho, kterého státu, nevěděli. Přeci tam nemuseli jezdit, nikdo je nenutil, museli přeci zvážit výhody a nevýhody..

Přidat nový příspěvek