A k tomu je určitě potřeba ještě přidat problémy, které způsobuje dlouhodobá imigrační politika EU (nezvladatelný nárůst kdyby jen nepřizpůsobivých, ale přímo ideologických protivníků, působících jako koroze, na jejíž sociální "ošetřování-pacifikaci-konzervaci" (pro budoucí použití?) jsou vynakládány zamlčovaně ohromné zdroje).
Takže zatím se to tedy v EU skutečně jeví trochu schizmatické. Na jedné straně mnohovektorový, řízený nárůst chaosu v Evropě, coby nástroj k jejímu rozkladu a na straně druhé, plán na její uzavřenou a daleko systémověji provázanější integraci s USA coby nástroj (jeden z nich) přežití v nastupující válce civilizací. Až tak či tak, rozhodně to vypadá jako by se někdo minimálně dvojkolejně připravoval na přicházející nevyhnutelnou globální konfrontaci. Zdá se že jedna kolej se připravuje na situaci, kdy konfrontace bude odstartována na finanční úrovni (integrace EU s USA), kdežto druhá kolej připravuje půdu pro start na úrovni sociální (široká občanská neposlušnost s nezanedbatelným "přínosem motivovaných/obelhaných imigrantů").
V tomto kontextu mi Merkelová připadá jako hráč stojící na straně integrace neb se domnívá, že to je méně bolestná cesta vedoucí alespoň k udržení Německa v pozici budoucí regionální elity. Nemyslím si že vidí možnost v návratu k plné státní suverenitě Německa.
Lokální koalice zemí (Visegrad) sice možné jsou, avšak musel by se najít kvalifikovaný účel (dočasně sdílený vektor cílů), který by je spojoval a živil. Ve variantě sociálního startu konfrontace pak je jejich pravděpodobnost jejich vzniku, dle mne, menší než ve verzi finančního startu.
P.