Jestliže uvažujeme rychlost pohybu za (implicitně) konstantní, potom čas a vzdálenost jsou parametry identické a není mezi nimi rozdíl - je to jen jeden a ten samý "časo-vzdálenostní" parametr prostoru, jen jinak (recipročně) formulovaný. Je totiž ekvivalentní, jestli řekneme, že (při konstantní rychlosti třeba 5 km/h) je náš cíl od nás (pohybujícího se objektu) vzdálen 1hodinu nebo 5 km. Čas, vzdálenost a rychlost tak tvoří vzájemně svázanou trojici, která se chová jako vnitřní úhly trojúhelníku, kdy libovolné dva úhly jednoznačně determinují (sTrojují ?) ten třetí, který s nimi společně teprve vytvoří (materializuje) výslednou podobu konkrétního trojúhelníku (za "samosebou" daného geometrického předpokladu (axiomu), že jejich součet nemůže být jiný než 180 stupňů).
Otázka tedy zní: Jaký axiom platí pro funkčnost principu MIM ? Do čeho zde dopočítáváme ? Napadá mne, že oním tvůrčím axiomatickým předpokladem bude: existence/zrod objektu. A vývoj jeho života pak můžeme symbolicky chápat jako primární změny (iniciované ať už objektem samotným nebo jeho okolím) velikostí dvou jeho vnitřních úhlů/parametrů s tím, že ten třetí (např. životní okolnosti člověka) se automaticky/sekundárně dopočítává (do okamžiku transformace). Během své existence tak objekt (byvše před svým zrodem sám dopočítán) se svojí podstatou už nic neudělá, ale může měnit jen své kvalitativní parametry (podobu trojúhelníka), které pak jako jeden agregovaný parametr vstoupí do dalšího sTrojení v procesu transformace objektu v objekt nový. A pak, že nemáme svůj život pod kontrolou:)
P.