Možná bychom se měli hlouběji zamyslet nejen nad "technikou řízení", ale i nad samotnou volbou vektoru cílů. Jsou některé cíle lepší/správnější/smysluplnější než jiné? I když je samozřejmé, že cíle korespondují se stavy, ve kterých se cílevědomý subjekt nachází, přece jen je asi na místě rozlišovat mezi dílčími posuny a finálním cílem.
Vycházíme-li z všeobecně přijatého poznatku - kdo neví do kterého cíle pluje, tomu není příznivý žádný vítr - potom stojí otázky takto:
1. Platí, že lidé mají společný finální cíl života (posunout se z velmi diferencovatelného stavu člověka do jednotnějšího stavu Člověka) ?
2. Umíme vůbec rozpoznat vítr, tento posun katalyzující, ve svém životě ?
P.