Každý člověk je do života vybaven svobodnou vůlí, jejíž způsoby uplatňování (morální či amorální) v konečném výsledku znamenají individuální formu transformace do další existence. To je primární. Ve hře je však i to, jak s touto svobodou nakládají ostatní, protože to vytváří dvě důležité interakce s individualitou:
1. vytváří to "kulisy" pro uplatňování mé svobody a ty mně v morálním přístupu k životu mohou podporovat nebo brzdit a 2. má individualita je pojem relativní/limitovaný, když víme, že skutečné lidské vztahy znají takové podoby jako - dal bych za druhého i život. K řešení těchto dilemat právě slouží míra našeho chápání a tkví v tom i důvod toho, proč máme být v životě proaktivní a nikoliv (po budhisticku) jen pasivně vysedávat v sámádhi.
ad. WC - nekomplikuj věci zbytečně. Morálně/správně se buď chováš a nebo ne. V tom nehledej míru. Morálka je binární, podobně jako těhotenství. Buď je anebo není. Pouze amorálnost může být gradovaná.
Řešení (nejen) s WC ? Nenechej se nikdy řídit druhými, máš vlastní myslivnu, svědomí a cíle a použil-li jsi WC - zaplať (udělej to správné - morální), ať už jsi host či nikoliv.
P.