Nedávno jsem byl na návštěvě u přátel v německých Alpách. Při zastávce v jednom malém pohostinství byl přístup k WC označen cedulkou s oznámením: "Cena pro Ne-hosty - 30 centů" a víc už nic, nikdo, kdo by zkoumal kdo je a kdo není hostem. Chápete co chci říct ? Sebeidentifikace hostem či ne-hostem dle vlastní morálky. Taková malá ukázka každodenního testovaní osobního stavu této morálky, když nutno předpokládat, že provozovatelka zajisté nebyla ekonomicky závislá na tomto poplatku a klidně mohla zpřístupnit WC bezplatně každému (a přesto to neudělala, i když asi bez hlubšího pochopení toho, že tím vlastně vytvořila něco jako kontrolní matriční bod). Tož asi tak, když zejména v takovýchto maličkostech se neustále a kontinuálně rozhodujeme, osvědčujeme a skládáme zkoušky z toho, se kterou matricí se kamarádíme a se kterou ne.
Jak prostě říká klasik: Příležitost dělá zloděje. Je proto potřeba být k těmto všudypřítomným testům pozorný, chápeme-li a bereme-li vážně morální rozvoj jako něco, bez čeho se nikdo nepohneme dál, podobně jako se nepohnuli dál Athos, Aramis a Porthos bez Dartagnana. Bez jednotlivce, který si bral dobro a štěstí (blaho) přátel za své a neviděn nepodváděl, protože minimálně intuitivně a svědomitě rozuměl tomu, že od svých bližních není ani oddělen, ani izolován.
P.
Vše dobré všem.