Dotaz:
- Je to myšleno tak, že datovým nosičem informací jsou v člověku nervové buňky respektive jejich funkční části ? Pokud ano, co se stává s těmito informacemi po smrti organismu ? Stejně jako např. při "úmrtí" harddisku jsou informace ztraceny nebo této nevyhnutelné smrti předchází nějaké forma překopírování shromážděných dat do jiného nosiče jiného "nástupnického" organismu (bytosti, flešky) umírajícího člověka - jak mimochodem učí esoterika ?
- Když víme, že víra v existenci nadřazených bytostí v podobě personifikovaných božstev je velmi efektivní nástroj k manipulaci s vědomím člověka, zůstává k rozřešení otázka, proč hierofanti provedli provázání tohoto personifikovaného božstva s objektivně existujícími a tedy i "magicky funkčními a efektivními" fenomémy/kategorie typu MIM. Obecně si přece mohli vymyslet jakékoliv božstvo, které by davu představili coby světovládce. Nesouvisí to nějak s problematikou přinášení lidských obětí těmto bohům ? Měli v tomto hierofanti možnost volby ?
Úvahy:
- Mícháním hrušek s jabkama se v kontextu napsaného dá rovněž zpřipodobnit jako pletení si primárního kvasu se sekundárním destilátem. Dá se to obrazně uchopit tak, že se lidem ukázalo na destilát a řeklo se - tohle před konzumací teprve destilujte, ale tenhle kvas, ten už můžete pít rovnou. (Destilace = sTrojování = fůzování = derivace podle času - přechod kvantity-kvasu v kvalitu-destilátu, viz. dále). Výsledky takové záměny jsou nasnadě (kázat vodu a pít víno).
- V MIM je tedy Matérie výslednou kategorií (procesu esoteriky popisovaného jako tzv. materializace), tedy tím co je již smysly vnímatelné. Ve výsledku je hmotné (ve smyslu atomární) povahy. Jenže na této úrovni abstrakce bychom to měli chápat nikoliv již jako konkrétní (tu či onu atomárně uspořádanou) formu hmotné materie, ale něco jako všepotenciál k tomu, teprve se stát (jakoukoliv) formou hmotou. Křesťanská vyšší dívčí to pojmenovává jako Syn.
Informace pak je tím, co esoterikové nazývají velký (energetický-silový) působce (zprostředkovatel) nebo taky astrální světlo či éter. Je to mj. i to, co nelze odstranit z tzv. (hmotného) vakua, protože to neúčinkuje prostřednictvím atomárních (elektromagnetických) sil. Proto to je tzv. nehmotné a tedy duchovní povahy (nezfůzované, nezderivované - viz. dál). Je to (jaderná) energie udržující zmaterializovanou formu v existenci. Křesťanská vyšší dívčí to pojmenovává jako Otec (když vše zprostředkovává - u všeho je, lze chápat že i vše zná - je tedy vševědoucí:). (Al-chymisté pracující na Velkém díle včerejška jsou dnes nazýváni jadernými fyziky).
A Míra je pak tím, co esoterikové nazývají vůlí, záměrem či charakterem. Je to ta nehmotná kategorie kvalitativní (morální měřítko) povahy, která určuje, jestli je materializující se (formující se) informace ve svém výsledku dobrým sluhou nebo zlým pánem. A tak je zde přímá souvislost této vůle s vytýčeným vektorem cílů (osudovost vedle svobodné vůle) naprosto evidentní (kdo neví do kterého přístavu pluje (neví proč žít), tomu není příznivý žádný vítr (a tedy ani nedopluje, ať se snaží jakkoliv žít/plachty natáčet)). Křesťanská vyšší dívčí ji pojmenovává jako Duch svatý.
Ok, vyjděme z toho a vezměme MIM tedy něco jako primární pojem (podkladová aktiva) a podívejme se na jejich deriváty (odvozeniny), které jsou tvůrčím činem vědomí, uskutečňujícím
proces materializace (sTrojování, fůze). Vyjděme z toho, že těmito časovými derivacemi (čas jako účelový nástroj a nikoliv primární, objektivní nepodmíněná existence) teprve vznikají materiální tj. prostorově limitované, výstupní (s lidskými smysly komunikačně kompatibilní a proto pozorovatelné) reality. Nutně tedy vše zmaterializované musí být dočasné (smrtelné). Vychází mi tedy, že esoteriky nazývané tzv. živly (konstrukčně výchozí, dílčí stavy hmoty) jsou první derivací MIM, prvky Mendělejevovy tabulky (konkrétní atomy) pak druhou derivací a běžná hmota (zformované sloučeniny) pak třetí derivací MIM. Čtvrtou derivací pak jsou celospolečenské poměry (dnes zformované do pojmu globalizace) a pátou derivací pak individuální životní okolnosti (zformované do osobně prožívané, individuálně jedinečné směsice pocitů blaha-štěstí-radosti ze života-naplnění-seberealizace či jejich opaků).
Z toho mi logicky vychází tento závěr:
Člověk tedy nejen že má množnost gnozeologicky chápat celý Vesmír jako trojjediný proces, ale ve skutečnosti je svým vědomím objektivním, neustále vše okolní (např. sociální podmínky k životu, životní okolnosti atd.), formálně hmotné tvořícím subjektem. Na individuální úrovni, když myslí - tvoří originálně sám, "přináší na svět - materializuje" nové myšlenky, ideje, vynálezy (možná i věci), když myslí konvenčně, pouze udržuje při životě (spoluvytváří) ty myšlenky, ideje, společenské poměry (matrix), a jiné hmotné reality, do kterých se už narodil.
Upřímné díky autorům za potravu a příležitost k přemýšlení.
P.
Příspěvek k pochopení
Pe-tri | 14.09.2014