Samozřejmě mně nejde o negaci a ani ne o alternativní snahy. Řekl bych, že vektor cílů máme kompatibilní. S

mnohým zajisté souhlasím, je tu ale z mé strany jedno velké ale a několik menších ale. To velké ale spočívá v

tom, že mně se váš přístup jeví tak, že je vámi nedoceňován význam skutečného Kristova poselství. Netřeba

dokola opakovat, že bylo institucionálně zmanipulované, to je nám všem jasné (a teď mi nejde o to, probouzet

spící či zbloudilé ovečky). Jde o odhalení jeho skutečného světodějného smyslu. Vnímám to tak, že soustředěním

se na pojem Biblický projekt a to z jeho úkorného úhlu pohledu, dochází k přehlédnutí podstaty křesťanství.

Jinak řečeno, soustředíte se na Saurona a Sarumana, kdežto já se snažím říct, že mimo ně je zde i Gandalf a

jejich simultánní výskyt na Zemi má svoji logiku z hlediska lidského (Frodova) vývoje. Sice správně říkáte, že

je potřeba jít cestou od člověka k Člověku, ale (nejen) já dodávám - nelze tak učinit bez pochopení (které

nevyžaduje pojmů a slov) Krista. To by bylo k tomu velkému ale.
A teď k jednomu menšímu ale. Jde o logiku a metodologii výkladu. Na metodologii, coby nástroji poznání a jeho

verifikaci si Ksb docela zakládá, nejsem proti, ale je tu to menší ale, které k tomu mám. Spočívá v práci s

pojmy. Volám po jejich větší kontinuitě v práci s jejich předefinováváním ve vlastním významu. Příklad. Když

tradice lidského poznání pracuje s pojmem spirituální či duchovní úroveň reality a jasně tím říká, že má na

mysli něco jiného než fyzikální čili hmotnou úroveň, potom vaše používání pojmu fyzikální ve všezahrnujícím

významu je prostě matoucí a pro porozumění kontraproduktivní. Lidské poznání se po mnoha obtížích a ne

svévolně dopracovalo k nějakému Rozlišení, které ale teď ve vámi používaných pojmech negujete. Lze se domluvit

na tom, že pod pojmem fyzikální budeme myslet vše, ale jsme tím pádem nekompatibilní s tradicí našich předků s

gnozeologicky nepříznivými, poznání zpomalovacími a komplikujícími důsledky. Když předefinovat, potom důsledně

a exaktně.
A ještě jedno menší ale bych zmínil. Navrhuji postavit do středu našich úvah nikoliv GP a jeho matriční

působení na svět (politiku), ale člověka a smysl jeho existence (člověk je u mne primární, politika pak

sekundární). Z jeho pohledu pak je možné na GP hledět jako na pouhou překážku k překonání a tím správněji

směrovat racionální myšlení, láskyplné cítění a dobrosrdečné jednání vedoucí k jejímu překonání. Je mi jasné,

že tím se dostaneme k problematice podstaty člověka, kde mi prostě nestačí Rozlišování na vědomí a podvědomí

(tradice je zde daleko preciznější - trichotomie místo dichotomie), přičemž právě podstata (parametry nitra)

člověka je jednou z věcí, kterou mám na mysli, když hovořím o tom, že jsou zde důležitější aspekty lidského

života než vnější politika.
A na závěr ještě k té dialektice či protodialektice. Bohužel pojetí výměny myšlenek v nijak smysluplně

nestrukturovaných diskusích bez adekvátních závěrů nepodporuje možnost vést rozumný dialog, systematicky

navazovat na shody a jít výš, dál či hlouběji a naopak identifikovat rozdíly a hledat jejich řešení. Navrhuji

proto zavézt pro případný takovýto dialog samostatnou, teoretickou diskusní část webu, kde bychom začali od

nízkofrekvenčního Adama a pokusili se takovýto dialog vézt bez vazby na aktuální vf politiku a vydávané

články. Dialog, který bychom vždy na nějaké pojmově vydefininované shodě uzavřeli (uzavřením myslím i to, že

něco necháme nerozhodnuto, přičemž to obě strany dialogu jako nerozhodnuto akceptují) a na ní stavěli další

úvahy. Navrhuji jako první téma do takového nf dialogu otázku tzv. lidské spásy (v křesťanské terminologii).

Je to relevantní pojem nebo je to léčka GP ? Je to jeden ze základních pojmů, ze kterého vychází mnoho a mnoho

dalšího. Skutečně se jedná o master-slave léčku GP spočívající v predeterminaci člověka do podřízené role dřív než se narodí nebo to je něco za co Kristus oprávněně položil život ? Každé z obou řešení přináší naprosto jiné konsekvence do lidských životů potažmo recepty proč a jak žít. Každé řešení tak staví jiný společný dům. Jedno chaoticky od střechy, druhé láskyplně od základů.
P.