C.G.Jung rozlišuje 4 funkce: myšlení, cítění, vnímání a intuice /rácio, cit, percepci a intuici/, přičemž dvě, t.j. myšlení a cítění považuje za hlavní a další dvě za doplňkové.
Podle něj jsou to jakési vstupní brány, kterými vnímáme tento svět. Přitom platí, že vždy jedna funkce u jedince převládá, je nejvíc rozvinutá a určující pro jeho způsob vnímání i komunikaci s okolím. U mužů to bývá zpravidla myšlení /rozum/ - vše potřebují zdůvodňovat, racionálně odvozovat, pochopit, přesně definovat - viz. výše. Přistupovat k světu i jiným způsobem / z hlediska např. intuice nebo emocí/ může být pro ně i ohrožující /např. příspěvek Pe-tri, ve kterém varuje před svévolným nakládáním s pojmy /obava/ a možnostmi nechat druhé domýšlet cosi, co nebylo vyjádřeno zcela precízně./
Ale právě tak jak si dobře rozumí lidé rácia používající definice, vzorce ap., rozumí si dobře mezi sebou i lidé emočně založení - tedy ti, co mají cítění nejvíce diferencované a je jejich hlavní funkcí. Tito lidé si rozumí i bez zcela jasně definovaných pojmů právě proto, že i oni mají svůj společný "jazyk" a tím je rozvinuté cítění.
Chci ještě dodat Jungův poznatek, že žádná z těchto funkcí není objektivně nadřazená a moudrý člověk směřuje k rozvoji a vyváženému způsobu vnímání pomocí všech čtyř.
V praxi to znamená, že ne všechno lze převádět do řeči rozumu, neb půlka světa je nedefinovatelná. Je to ta druhá polovina /světa, mozku, tvoření, všeho.../ a dnešní doba směřuje právě tam. Rozvinout to nepoznané, dosud méněcenné, podceňované. Uchopit svět ještě jinými nástroji než je rozum, aby byl harmoničtější. Např, EQ /emoční inteligenci, citlivost a cit, intuici, která není ráciem/ a postavit jí do rovnováhy s racionální složkou, která, bohužel, řídí tento svět /bez citu a bez intuice-vyšší moudrosti/. A jak to dopadá, vidíme. Jen myšlení nestačí. Nejvíce se tomu přiblížila Veronika. Rozum rozděluje - analyzuje - rozebírá, je tedy destrukční. Cit spojuje, slučuje, sou-cítí, sou-náleží, tvoří celky.
Cit by nám měl vždy ukázat směr a rozum by nám měl pak definovat jasný záměr a cíl. Nestačí si pouze myslet, že náš záměr je dobrý. Musíme to cítit, že je dobrý a to, že dobrý pro všechny. Kdo však nemá rozvinutý cit /neb celý život brousil rozum/ nemůže to pochopit. Rozum nám může namluvit cokoli a my tomu uvěříme. To je to slabé místo dnešní doby /a rozumu vůbec/, že si něco myslíme , vymyslíme, nebo "je nám vmyšleno" a začneme tomu věřit. Tady se ale začneme rozcházet s realitou tohoto světa, aniž bychom si toho všimli, protože, jak uvádím výše, rozum je specialista na analýzu, ale "nevidí vše naráz" tak jako cit. Cit prostě ví CO a rozum nám řekne JAK - zjednodušeně.
Cit je hlouběji než rozum, je blíž kořenům života. A právě tam se teď potřebujeme všichni vrátit.