můžeš se na to dívat následovně: globální politika neexistuje, historický proces je výsledkem řady náhod a vrcholem je zahraniční politika, popřípadě geopolitika. V tom případě pro tebe bude 90% obsahu těchto stránek "nesmysl".

nebo následovně: globální politika - politika ve vztahu ke všem lidem, lidstvu jako celku - přeci jen existuje. V tom případě ale zákonitě stojí otázka, kdo ji provádí. Pokud globální politika existuje, musí existovat subjekt, který ji řídí, nemůže existovat zahraniční politika bez státu, jehož zahraniční politika to je. V případě zahraniční politiky je subjektem řízení daný stát. Kdo je subjektem řízení v případě globální politiky?

Vnitrosociální konceptuální moc je zákonitý jev, vždy ji někdo vykonává, jde jen o to, zda je vykonávána skrytě či otevřeně. Její zákonitost vyplývá z následujícího - pokud existuje nějaké řízení, musí existovat cíl. Přítomnost řízení implikuje přitomnost cíle (cílů) a koncepce řízení (metody dosažení těch cílů). Potíž je ale v tom, že ani zákonodárná moc, ani soudní moc, ani výkonná moc se nepodílí na formulaci cílů řízení a koncepce řízení.

Nejblíže tomu má zákonodárná moc. Ale zákony nepadají z nebe, někdo je tvoří. Na základě čeho? Na základě svých pohledů na svět, na základě své ideologie. Ideologická moc tedy stojí nad zákonodárnou, protože formuje myšlení těch, kdo tvoří zákony.
Ale je ideologická moc nejvyšší formou sociální moci?
Nikoliv. Nad ideologickou mocí stojí moc konceptuální (metodologická, světonázorová), která plodí ideologie - tím, že formuje světonázor a kulturu myšlení těch, kdo tvoří ideologie, formuje nepsaná pravidla, stereotypy chování. A jsme u podstaty (v kostce) toho, jakým způsobem realizuje řízení současná globální konceptuální moc v osobě (přeneseně) GP.
Ideologie jsou v současné (biblické) koncepci jen obálkami stále stejné koncepce, stejných bazálních principů. Mění se forma, obsah zůstává stejný - protilidský.