Domácí politika je politika státu ve vztahu ke svému obyvatelstvu. Zahraniční politika je politika ve vztahu o ostatním státům. Ale existuje ještě i globální politika, což je politika ve vztahu k lidstvu jako celku. První dvě politiky jsou jasné, ministerstvo zahraničí má každý stát. Ale ministerstvo globální politiky bys hledal marně, v tom je právě zakopaný pes, i když globální politika existuje, a není to geopolitika. Globální politika stojí nad geopolitikou. Jen je prováděna bezstrukturně, proto žádné "ministerstvo globální politiky", ani "sídlo světové vlády" neexistuje v principu v současné panující koncepci existovat nemůže (moc a publicita se vylučuje). Vyvstává tedy otázka - kdo/co určuje globální politiku, tj. politiku ve vztahu k lidstvu jako celku. A odpověď právě je - globální konceptuální moc, to, co bylo pojmenováno termínem Globální prediktor (GP), a dříve se tomu říkalo různě - "oni", "světové zákulisí" atd. Jsou to osoby, dva "týmy" po jedenácti.

Zpět k otázce. GP přisoudil každému státu (ale nejen) nějakou roli. Španělsko - zeleninová zahrada pro Evropu. Čína - světová dílna. USA - světový četník. Švýcarsko - bankovní centrum. Francie, Skandinávie - polygon pro sociální experimenty. Afghánistán, Kolumbie - produkce drog. Indie - levná pracovní síla na export.
Německo - technologické průmyslové centrum. Japonsko - hi-tech. Polsko / Rzecpospolita - centrum integrace slovanského světa, které ale ve své roli selhalo kvůli fašizmu polských "elit".
Nyní třeba Ukrajina - časovaná bomba na citlivém místě Ruska, nástroj mající v dlouhodobém horizontu zajistit likvidaci ruské civilizace metodou zavedení fašizmu do ruské civilizace.
Tak podobně, svou "roli" v rámci globálního systému řízení dostali od GP i cigáni, přesněji řečeno, ne dostali, ale byli kvůli této roli "vyrobeni", ve smyslu zajištění jejich rozsídlení. Nejde o to, že by oni něco řídili, ale +- (zatím) plní určitou roli v rámci řizení, které provádí někdo jiný.