Ahoj Udo,
souhlas se vším, co jsi napsal. Smysl tohoto dílu článku jsem pochopila tak, že má poukazovat na rozpory v uvádění do života toho, co je (také) napsané v NZ. Tj. - že samotní "pomazaní" buď úmyslně nebo z neporozumění textu matou své "ovce". A pravda, že pokud by církev dostála svému poslání, pak by nelidské a zhoubné ideologie nenašly ve společnosti odezvu.
Pokud by se církev držela svého a plnila úlohu "konzultanta, toho, kdo ukazuje cestu k Bohu" - a ne "prostředníka", a sami "pomazaní" byli vzorem opravdových Lidí (a byli tací a možná, že i jsou), pak by svět dneska neřešil, zda vůbec přežije.

K interpretaci v článku:
Postrádám zvýraznění, že evangelia jsou jen stínem toho, co mohl "přinést" JK. Apoštolové (přímí učedníci) sami často nechápali, co jim říká - tak co mohli předávat dál? A jak mohl interpretovat budoucí evangelista, co "se jen učil" od apoštola, který sám pochopil jen z části svého učitele?
Postrádám zdůraznění, že JK nepřinášel žádné "nové náboženství", "novou víru" nebo "revoluční vztah k Bohu". On byl poslaný jen k určitým lidem a hlásal jim to, co jinde bylo vžité, byl to fungující způsob života.
To bych doopravdy zdůrazňovala v každém textu, který se týká víry = nepřinel nic nového, ale naopak se snažil rozrušit nové náboženství prvních zombí.
Svět do té doby nebyl ateistický a judaismus v něm byl úplně nový.
Přístup k Bibli by měl být ne ve smyslu "vyhodit, všechno jsou to kraviny" - ale ve smyslu "s rozumem a citem se seznámit" - a vyhledat místa, která cenzorům unikla a která jsou platná (tak, jak to dělá článek).
Jsem přesvědčená, že "nepostižení a nezkažení" lidé sami najdou více míst, se kterými se ztotožní. Jde i o docela zajímavé dobrodružství... a velmi cenné. :) Mj. je tam na mnoha místech patrné, jak učedníci svému "mistru" vůbec nerozuměli a on byl z toho celkem nešťastný...
Jako příklad "správného badatele" bych uvedla třeba našeho Jana Husa. Ten také Bibli neodmítal, ale naopak na Bibli ukazoval, co "církevní i světská moc" dělá špatně, kde porušuje přikázání, zápovědi, doporučení evangelií.

Církev jako taková, pokud nebude schopná nějaké "samoobnovy, reformace", je odsouzená k zániku. Už za ní mají náhradu - scientologii. Takže je v zájmu jak "pastýřů", tak oveček", aby své síly urychleně zaměřili k tomu nedogmatickému, co v jejich věrouce ještě zbylo - pokud se chtějí stále nazývat křesťanskou církví.

A můj názor nakonec: bez víry Bohu člověk žít nemůže (tedy - může, ale ne jako plnohodnotný člověk). Vždy musí mít nějaký duchovní rozměr své osobnosti. A jde jen o to, jak si své spojení najde, bude udržovat, rozvíjet.
Četla jsem už před nějakou dobou, že marxismus/komunismus nemohl uspět právě kvůli absenci duchovní složky. Přičítali to Stalinovi, že jako on to prosazoval (což není pravda).
Co si ale myslím, že pravda je:
V socialismu (i za Stalina) byl dán velký prostor vzdělávání (co do informací). A myslím si, že duchovní složka (světonázoru, vztahu k Bohu) zaostávala, protože ji přenechali pouze církvi.

PS: Srdečně zdravím a omlouvám se za pozdní odpověď. Už jsem jednou elaborát napsala a on se mi nezobrazil. Dneska je to druhý pokus.