padly tu dvě přirovnání - k Varšavskému povstání a napoleonskému tažení. první sedí, pokud se na věc podíváme z té perspektivy, že vláda Londýně, která povstání nebyla schopna ani ochotna podpořit zásobováním, měla za cíl vyprovokovat vysílenou Rudou armádu, které se zásobovací týl vzdálil na 800 km, k nepřipravenému útoku na Varšavu - ergo hodně zbytečně mrtvých Rusů, a když to nevyjde, tak to odnesou Židé z ghetta, které v Londýně také nemuseli. Tedy win-win situace pro iniciátora. Na rozdíl od autora, který vnímá Napoleonský vpád jako utíkání ruské armády, dobová svědectví hovoří o něčem jiném. Po celou dobu Bonaparteho marše Velké armády byl týl této armády napadán ruskými jednotkami až do velikosti pluku. velkou armádu nezničily velké bitvy, ale tisíce "partyzánských" hit-and-run útoků - jinými slovy velká armáda zašla na tisíc drobných řezných ran do nekrytých flanků. S totální převahou a disponibilitou prostoru, generálem Zimou v řadách obránců Rusi - to ani jinak nelze s úspěchem dělat. A ani Strelkov není geopolitický blbec, ví, že se nebojuje o město, prostor, mediální úspěch - ale O ČAS. Takže, nikdo ještě neprohrál a Rusové tělm, duší i historií musí vědět své. kdo se směje naposled, ten se směje vlastně jako jediný ..... Nepodléhejme duchu pozdního Kaganátu.