ad1. Ano, k selhání zde došlo. Vycházím z toho, že Člověk je jedinečnou bytostí ve stvoření, Jím stvořenou se specifickým účelem (Jeho náměstkem), k Jeho obrazu a tudíž nutně vybaven svobodnou vůlí (která není vůbec samozřejmostí), Rozlišováním a potenciálně narůstající Mírou chápání své vlastní situace. Z tohoto titulu není přirozeným operačním prostředím Člověka fyzická rovina, která je domovinou živočišné říše, nýbrž rovina (frekvenční/vibrační pásmo) psychická (ráj/eden/království, které není z tohoto světa). Jinak řečeno, Člověk by se správně ve fyzickém těle vůbec neměl nacházet. Nicméně to, že tu (ve fyzické, živočišné říši) je, je dokladem dřívějšího pochybení - Člověka Adama, potažmo i Evy. Pochybení, jehož podstata spočívá v dobrovolném a vědomém nedodržení Jeho instrukcí. Tyto instrukce, které nehmotnému Člověku/Adamovi a Evě jasně vymezily jejich pole působnosti oni svévolně (byť někým živočišným naveden) porušili (cpali se někam, kde ještě nebyli (evolučně) autorizováni působit), čímž významně porušili do té doby fungující řád (kosmos). To nemohlo zůstat bez Jeho reakce, která však není svévolná nýbrž objektivně zákonitá (ostatně jako veškerá jeho "činnost"). Člověk Adam s Evou se tak ve skutečnosti sami odsoudili k trestu, který přišel v podobě pádu Vědomí Člověka do živočišné říše (do domoviny svého našeptávače). A tak jsme tu od těch dob všichni ve fyzických tělech, v cirkulující pozici otroků, k radosti našeptávače (příjemce výnosů z naší otrocké pozice) a smutku Jeho i vidoucích/osvícených jednotlivců z lidské společnosti. Činnosti, vedoucí ke zbavení se této Člověku nedůstojné pozice pak nazývejme Dobro a činnosti, které nás v ní udržují nazývejme Zlo a od nich odvozujme vše ostatní, co známe jako morálka. Tyto kategorie je nutno si neplést s komplementárními pojmy střídání polarit, kteréžto střídání je podstatou pohybu neboli života a je důvodem dosažení a udržení dynamické rovnováhy/homeostáze/řádu a tudíž nemají nic společného s řešením problému - od člověka otroka k Člověku svobodnému.

ad2. Hermetická tradice považuje psychiku/nitro člověka za směr úsilí, kterým se lze vymanit z všeobklopující a hypnotizující pozice otroka (introspekce) a jedním z prvních milníků, který nám ukazuje, že jsme na správné cestě ke svobodě, je setkání se s efekty intuice (a svědomí), coby novým/interním/in-divi-duálním zdrojem poznání. A asi poslední metou na cestě s tímto azimutem pak je dosažení na reálný in-divi-duální kontakt s Ním, který ukončí případně ještě existující residua pochybností či nejistot každého jednotlivce.

ad3. Všechny tři pojmy jsou v prvním přiblížení v podstatě identickém, když označují síly nebo vlivy stojící v pozadí otrocké pozice lidí na planetě Země. V dalším přiblížení pak jsou to pojmy, které mají své matričně-egregoriální konsekvence a v nich se mohou časově a prostorově odlišovat. To však nic nemění na jejich obecně protilidské charakteristice a působení.

ad4. Podobně jako předchozí, oba pojmy slouží k označení světonázorových postojů, které odmítají reálnou existenci Stvořitele/Boha/HNR. A-Teo nebo A-Deo značí NE-Stvořitel. Rozdíl může být opět pouze v časoprostorovém - matričním používání, ale na podstatě věci to nic nemění.

ad5. Ano, nicméně právě proto, aby optimalizace byla efektivní, je namístě správně rozumět vlastní situaci. A proto (z mého hlediska) o tom tady diskutujeme. Přece jen mi připadá dost nerozumné, na jedné straně hermetické tradice akceptovat (např. tím, že nemáme problém s přijetím provozování výjimečných, kabalistických smrtících rituálů) a na straně druhé je odmítat jako staromódní přežitky nebo dezinformace.
Dlužno dodat, že o ostatních, potenciálně existujících civilizacích hermetické tradice mnoho nehovoří. Kdoví jestli právě ony nejsou moderní formou svádění na zcestí, přinejmenším v tom smyslu, že to odvádí naši pozornost/energii bagatelním směrem.
Díky za příležitost.
P.