Co to vlastně jsou peníze ? Reprezentant zboží ? Pro mne nikoliv a proto ani neplatí teze, že peníze přirozeně stárnou. Vysvětlím.
Peníze mají ve svých "genech" to, že to jsou stvrzenky o tom, že skutečně vlastním (mám dispoziční právo ke směně) to - nějaký obecně uznávaný, univerzálně použitelný majetek (zde nově říkáme invariant) - čím jsou tedy i kryty/podloženy. Historicky to bylo samozřejmě zlato. Důležité je si uvědomit, že se lidé museli postupně naučit a akceptovat konsensus, vyjadřovat ostatní, specifický majetek v jednotkách tohoto univerzálního majetku/ivariantu (oceňovat). V každodenní praxi se postupně ujalo (z celé řady praktických a bezpečnostních důvodů), předávat si ve směně místo tohoto univerzáního majetku pouze ony stvrzenky potvrzující, že jej vlastním. A tak když jedinec vydal nějaké peníze/stvrzenky, automaticky se tím ponížilo množství jím vlastněného invariantu, aniž s ním jako takovým musel jakkoliv nakládat. Prostě měl napříště méně svrzenek, tedy méně invariantu. Šlo to proto, že stvrzenky/peníze byly a jsou přenosné. Na rozdíl od jiných, nepřenosných cených papírů (třeba některých typů akcií). Nakonec se výměna svrzenek stala natolik běžnou, že lidé přestali cítit potřebu chodit si do bank vyměňovat stvrzenky za invariant, protože ho pro směnu už nepotřebovali. A teprve zde nastupuje podvod jménem úrok a inflace a jejich důsledky. Bankéři si samozřejmě všimli, toho, že lidé nechávají invariant u nich v depozitech aniž by si ho vybírali, což je přivedlo na myšlenku, vydávat nekryté stvrzenky - úvěry a inkasovat z nich "nové" stvrzenky v podobě úroků. A právě tento posun vedl k tomu, že aby bankéři dosáhli toho, aby bylo z čeho úroky hradit, vědomě a uměle zavedli do praxe znehodnocování v podobě tzv. inflace, která je primárně určena k nominálnímu krytí nárůstu stvrzenek v oběhu (bez souběžného adekvátního nárůstu objemu invariantu!) v důsledku nárůstu úroků, což byl jejich bezpracný a podvodný zisk.
Závěr, stvrzenka, vystavená nanominální podíl na majetku nemůže z principu stárnout ve smyslu znehodnocovat se. Prostě podíl 100 měny je stále 100 a nikoliv 95. Diskutované časové znehodnocování se tedy týká nikoliv stvrzenky samotné, ale objemu invariantu, který stvrzuje. Sice tak stále máme podíl 100 měny, ale zítra, na rozdíl ode dneška nikov na majetku třeba 1 miliarda, ale již jen na majetku 900000. V praxi se to ale realizuje opačně, tj. nemanipuluje se s invariantem (kterého je stále +- stejně), ale s nárůstem objemu falešně vydaávaných stvrzenek, které tak v přeneseném slova smyslu jakoby nejsou kryty, tj. nestvrzují co tvrdí. Jak tedy vidíme, peníze/stvrzenky nemají se zbožím či službami, za které je směňujeme nic moc společného. Množství stvrzenek v oběhu by mělo korespondovat s množstvím invariantu který stvrzuje a nikoliv s množstvím zboží s lužeb, které jsou sekundárního charakteru. Je jasné, že s nárůstem lidských ekonomických aktivit narůstá objem dostupného zboží a služeb, čehož podmínkou je nárůst invariantu a potažmo stvrzenek o něm a právě protose navrhuje do role invariantu jednotka elektrické energie, protože na rozdíl od historického zlata, splňje dvazákladní předpokldy na to být moderním invariantem. 1. - přímno souvisí s nárůstem civiliuační produkce a 2. - je možné jeho objem v ekonomickém oběhu kvalifikovaně řídit, tj. může růst souběžně s růstem ekonomických aktivit, které svojí inteligentní nabídkou podporují.
Vámi navrhovaný systém, kdy peníze mají expirační dobu a po ní přestanou "fungovat" (majitel automaticky ztratí dispoziční právo a proto se jich snaží co nejdříve zbavit, rozhodně dřív než zcela zkorodují:) je samozřejmě principiálně zcela něco jiného (uměle násilného) a zamyšlení se nad ním ponechám na jindy.
P.