jeden ze základních problémů, bloků diskusí o finančním systému je neoddělování funkcí oběživa a "uchovávadel" hodnot nebo prostředků vyrovnávaní účtů zahr. obchodu. Pokud ty funkce nejsou rozdělené, nastává velký problém.
Dovedu si představit emisi měny v kompetenci státu, regulovanou popsaným způsobem, a v bilaterálním zahraničním obchodu systém vzájemných zápočtu (OTC countery, nebo jak se to jmenuje, bez použití třetí měny) - jednoduše se sleduje vývoz/dovoz a +-saldo se se třeba jednou měsíčně vyrovná domluveným "uchovávadlem" hodnoty, například zlatem, stříbrem nebo čímkoliv jiným, na čem se strany dohodnou. To je bez problémů. Ale zavádět zlato jako oběživo je ekonomická sebevražda.

Nicméně, tvoje hlavní výhrada ve skutečnosti žádná výhrada není, protože vyplývá z nepochopení - v popsaném systému funguje energie jen jako parametr, podle něhož se odhaduje množství emise na další období. NIC VÍCE. Žádné transporty, ztráty, nemožnost skladovat, havárie elektráren nemají na nic vliv.

energoinvariant se dá shrnout do jedné věty: Stát emituje nekryté oběživo (kryté důvěrou) nezatížené úrokem a množství určuje podle spotřeby energie v dané ekonomice, protože existuje přímá úměra mezi spotřebou energie a tvorbou hodnot.