zcela opomíjíte vývoj vesmíru...vámi navrhovaný postup přeskupení hodnot duše - jemnohmotné reality - z jedné roviny do druhé, je zcestný. "Věci se nedají řešit z ůrovně, na které vznikli". Dají se řešit pouze z ůrovně jí nadřezené - a to je rovina ducha/Boha/Vesmíru. Dokud si člověk bude hrát pořád na "svém písečku" a rozpitvávat to co nemá život/neumí žít, a hledat tam kde se nemá - v živočišné říši, kt. stojí níže než člověčí, potud žádné řešení nenalezne. Musí svou hlavu obrátit vzhůru k "nebe-sům", stichnout v mysli/rovině jemnoHmotné a s poznáním/u-vědoměním se nadmarností svého počínání, pokleknout a prosit "celou svou silou" svého Boha/ducha o pomoc. Pak nastane obroda tou měrou, kolik síly ducha bude vloženo. Jiná cesta ne-ní.