V roce 1936 vytvořil Josip Stalin Čečensko - ingušskou autonomní republiku, na jejíž území se v roce 1943 během své "kavkazské" kampaně dostala vojska nacistického Německa. Pouhá tato skutečnost a podezření z kolaborace s nacisty stačilo sovětskému velení, aby v následujících letech deportovalo přes jeden milion Čečenců, Ingušů a dalších příslušníků kavkazských národů na Sibiř a do Střední Asie. Vyklizené oblasti byly obydleny křesťany a v následujících letech Čečensko a Čečenci téměř přestali existovat. Obrat nastal až v roce 1957, kdy nový sovětský vůdce Nikita Chruščov dovolil přeživším Čečencům a Ingušům návrat do jejich domoviny. I tak ale existovalo v reálném životě zejména vůči Čečencům mnoho omezení a diskriminačních prvků (neexistující přístup ke vzdělání v rodném jazyce, omezená účast ve státní správě a na úřadech, nulová politická reprezentace apod.).