úrok je samozřejmě jeden z hlavních problémů, ale zlatý standard/komoditní měny jako oběživo je stejně závažný problém i bez úroku. Zkus se zamyslet nad otázkou, zda by se v Anglii odehrála průmyslová revoluce, kdyby v té době byla na zlatém standardu. Nebo zda by se odehrál ekonomický zázrak SSSR let 35 - 50, (růst desítky procent ročně, pokud odečteme válku) kdyby tam byl zlatý standard. Lze nějak vyřešit situaci, kdy v následujícím roce stoupne HDP o 10-30%, ale množství peněz (při zlatém standardu) by se mohlo zvýšit maximálně o 1-3%? (průměrná rychlost narůstání objemu vytěženého zlata za historii). Okamžitě by nastala krize z nedostaku oběživa... a ekonomika by se propadla v dalším roce do deprese... byla by spousta produkce, kterou by lidé chtěli a potřebovali, ale neměli by ji za co koupit... pokud by se provedla deflace, vytvořilo by to tlaky k akumulaci peněz a "sezení na zlatě", mizela by motivace pracovat... proto zlatý standard nebo komoditní měny jako oběživo je ekonomická sebevražda, "zlatá oprátka" by byl výstižnější termín.

K Aténám - v tom popisovaném případě Atény zruinovala válka, nikoliv ředění mědí = inflace, to je až druhotná záležitost. Zlatý standard byl před nástupem průmyslové revoluce relativně použitelný na dlouhých časových úsecích, protože dynamika rozvoje byla nízká (spíše nebyla), nebo byla dlouhá desetiletí, staletí v rozmezí přírustku 1% ročně, což umožňovalo zlatu držet krok. Ale tyhle podmínky se kardinálně změnily od 17-18. století.