Chceme-li jakékoliv stvořené věci přiřadit její objektivní (skutečnou, pravdivou) hodnotu, potřebujeme platnou stupnici (měřítko a jednotky) hodnot. Ale kde ji vzít ? Vnější stupnice nejsou funkční (byť zhusta používané), protože jsou poplatné lidské svévoli a účelovosti. HNR to tedy zařídil tak, že každé stvořené věci dal do vínku její vlastní míru-hodnotu na univerzální stupnici bytí. Každá věc si tak sama v sobě nese vlastní, individuální míru své hodnoty (analogicky k tomu, jak si třeba člověk nese sám v sobě DNA), mimo další, vnější parametry jako tvar, hmotnost či rozměry. Na lidech pak je, zda-li jsou schopni tuto vnitřní míru hodnoty identifikovat a podle toho se k objektu chovat/zacházet s ním.
Je ještě potřeba dodat, že tyto stvořením automaticky vzniklé, vnitřní (intrinsické) míry jsou vyjádřitelné různými (vzájemně však korespondujícími, univerzálními tedy objektivními) stupnicemi (umožňujícími komparovat či slaďovat zdánlivě nesouměřitelné objekty, např. do podoby orchestru), podle úrovně/levelu abstrakce, na které uvažujeme. Na jednom levelu tak jsou vyjádřitelné objektivními (ne)ctnostmi či vlastnostmi, na jiné úrovni hudebními tóny, na další pak čísly či abecedou.
V našem každodenním fyzickém světě je tedy záhodno hodnoty věcí hledat v nich samotných, neboť všechny objekty jsou obaleny hmotnou vrstvou, tyto skutečné míry zahalující (podobně jako tělo člověka zahaluje/skrývá jeho duši, resp. míry její skutečné hodnoty). Proto jsou vnější stupnice nepoužitelné, protože ani podstatou hodnoty kterou měří, nejsou se skutečnou vnitřní mírou zkoumaných objektů "soupodstatné". Např. čas hmotný, měřený ve vnějších sekundách nijak správně nesouvisí s vnitřní chronologií/periodou stvořených objektů, respektive s jejich životním cyklem.
Jednoušeji řečeno - alá pohádka Princ a Večernice:
Je to jako byste např. dostali na výběr z několika navenek naprosto stejných mincí z různých kovů, přičemž by byly všechny stejně pokoveny stříbrem a jen jedna z nich by byla ze zlata. Avšak pouze ten princ (s menší mírou nevědomostí), který by věděl, že je lze od sebe rozlišit na váze, by si uměl vybrat správně/moudře, tedy nikoliv podle vnější stupnice vzhledu, ale podle skutečné vnitřní stupnice, kterou si každá mince nese sama v sobě.
P.
ps. Pouze člověk má od HNR dar svobodné vůle, který dostal zejména k tomu, aby mohl zdokonalovat/reprogramovat svoji vnitřní míru. Prakticky všechny ostatní objekty, jsou ve své míře plně determinovány svým stvořitelem bez možnosti své předurčení/naprogramování modifikovat.