Chcem len upozorniť na iný pohľad. Je to citácia z interview s T. Baardenom.
"Kvantová mechanika (QM) už od roku 1959 ví, že síly EM polí vůbec nejsou primárním činitelem. V tomto bodě je klasická teorie elektromagnetizmu naprosto mylná. QM ukazuje, že primární nejsou potenciály, ale silová pole. Ve skutečnosti je možné prokázat, že E-pole a B-pole jako taková ve vakuu vůbec neexistují; jsou tam jen jejich potenciály. Přišel na to už Feynman, ale nezdá se, že by tento fakt uznávali všichni jeho současní stoupenci. Vakuum ve skutečnosti není nic víc, ale také nic méně, než konglomerát potenciálů. A když se pozorně podíváte na definice energie a E-pole okamžitě uvidíte, že (1) energie (v nerelativistickém případě) je hmotnost násobená akcelerací. Energie je tudíž reprezentována urychlenou hmotností. Elektrická síla normalizovaná na jednotku spočívá na urychlené nabité hmotě. Jenže takto k tomu teorie EM vpravdě nepřistupuje a nadále houževnatě lpí na mylné představě o existenci silového pole ve vakuu.
Měli by přinejmenším užívat adjektiv jako „virtuální“ a „pozorovatelný“ aby odlišili záležitosti vakua od hmotných. Člověk sice může korektně uvést, že ve vakuu existuje virtuální elektrické silové pole, složené z urychlovaných virtuálních mas, ale toto pole nemůže mít pozorovatelnou formu. Pozorovatelné elektrické silové pole pozůstává z akcelerovaných nabitých částic a vyžaduje jejich přítomnost. A jediné místo, kde tyto pozorovatelné částice existují, je fyzikální médium v prostoru obsahujícím jednu nebo více pozorovatelných částic.
Abychom mohli poukázat na některé velmi závažné omyly a fundamentální chyby v nynější teorii EM jak vidno nepotřebujeme mimořádné zplnomocnění. Je v ní ještě řada dalších skulin, což ukázal například nedávný pád Lorentzova zákona o síle, popřeného experimenty s lineárními katapulty. Tento zákon sice byl už od počátku špatný, ale poskytoval dostatečné přiblížení k realitě pokud energetický režim nebyl na příliš vysoké úrovni. V tomto ohledu napsal elementární dílo Peter Graneau.
Lze to shrnout i jinak: současná vektorová analýza aplikovaná na elektromagnetizmus opomíjí EM energii uvězněnou v lokálním časoprostoru. Její množství se od místa k místu mění podle toho, čemu relativisté říkají zakřivení časoprostoru. V zakřiveném časoprostoru probíhá neustálá energetická komunikace mezi interním, „vloženým“ či „virtuálním“, a externím „přenášeným“ stavem pozorovatelným jako EM. Jistým způsobem zakřivený lokální časoprostor je přitom stlačován externí energií, která nepřetržitě proudí dovnitř a mizí z dohledu externího pozorovatele. Jinak zakřivený lokální časoprostor se naproti tomu stává zdrojem zvenčí pozorovatelného a nepřetržitého proudu vyvěrající energie.
Zavedený vektorový systém popírá možnost využití mocné EM energie jako činitele použitelného k vhodnému zakřivení místního časoprostoru. Tato matematika a priori předpokládá a garantuje místně plochý časoprostor. V nezakřivené oblasti časoprostoru například nikdy nebudeme schopni postavit přístroj vykazující „overunity“ – stroj na takzvanou „volnou energii“ – poskytující více energie, než do něj vložíme – jelikož aplikace vektorové teorie už předem eliminuje přítomnost zdrojů skrytých v prostředí místního časoprostoru (ST).
Hodláte-li odvést energii uvězněnou ve vakuu, a vytvořit zařízení na „volnou energii“, musíte zakřivit místní časoprostor. Toto je jediný způsob, jak otevřít tento zdroj a získat z vakua elektrický proud. Je to obdobné, jako když do řeky ponoříme lopatkové kolo – i to je zařízení na „volnou energii“ jak ji chápeme – a prostě odvedeme část energie jejího toku. Ale tímto ji nepřipravíme o potenciál. Problematika odčerpávání energie vakua i konstrukce zařízení na volnou energii spočívá v řešení otázky, jak vyvolat trvalé proudění v místním vakuu a odvádět z něj energii tak, abychom přitom nezrušili jeho potenciál.
Současná teorie EM pohrdá přesně polovinou dostupné energie. Na tuto úžasnou skutečnost časem přišli i jiní fyzici, kteří publikovali dokumenty, v nichž na to poukazují. Nicméně – nikdo na tom dále nepracoval, protože nikdo neměl ani mlhavou představu o tom, co dělat. Nakonec to tedy všichni postupně pustili z hlavy … a nezměnilo se nic. "
Otázka: Můžete poskytnout nějaké odkazy související s tímto tématem?
"Mohu poskytnout hned několik odkazů na literaturu, která se tím zabývá. R. Chen v práci "Cancellation of internal forces" [American Journal of Physics, Vol. 49, No. 4, Apr. 1981, p. 372] probírá zmíněnou sumarizaci vektorů a interních vektorů. Poukazuje na vnitřní síly, které se vyskytují ve vyrovnávajících a opozičních párech; jinými slovy – popisuje interní stres. Ukazuje, že hovoříme-li o EM stresu a EM silách, hovoříme o vnitřní, obousměrně působící silové struktuře skalárního tlaku – o skalárním potenciálu. Povšimněte si, že tento interní vzor představuje přesně to, co původně podchytil Maxwell v kvaternionové teorii, a co pak Heaviside a Gibbs ze své vektorové teorie prostě vypustili. Kvaterniony podchycují vnitřní řád interní vektorové struktury sil. Také Kidd ve skvělém článku bez obalu uvádí, že všechna naše měření a detekce ve skutečnosti „provádíme divadelními kukátky“ [Richard Kidd et al, "Evolution of the modern photon", American Journal of Physics, Vol. 57, No. 1, Jan. 1989, p. 27-35. E.T.] A pak je tu samozřejmě Whittaker, který sestavil úplnou technologickou metodologii, jak pomocí EM vln docílit „vložení“ EM vlny do obousměrné vlnové struktury, která v nepřítomnosti polí produkuje stojatou vlnu externí energie; skalární potenciál. Whittakerovy práce k tématu: (1) "On the partial differential equations of mathematical physics", Mathematische Annalen, Vol. 57, 1903, p. 333-355; and (2) "On an expression of the electromagnetic field due to electrons by means of two scalar potential functions", Proc. Lond. Math. Soc., Series 2, Vol. 1, 1904, p. 367-372.
Ve všech skalárních potenciálech, ať už jsou elektromagnetické či ne, existují skryté vnitřní vlnové struktury. Ziolkowski v práci o „akustické střele“ například poukazoval na cosi, co ve skutečnosti jsou obousměrné Whittakerovy planární vlny, vložené do akustické skalární vlny. Jádra akustických střel sestávají z mocné zvukové energie udržované pohromadě jako projektil, který v cíli zasadí strašlivý úder přesně tak, jako by šlo o „raketu ze zvukové energie“. [Viz Richard Ziolkowski, "Localized transmission of wave energy", Proc. SPIE Vol. 1061, Microwave and Particle Beam Sources and Directed Energy Concepts, Jan. 1989, p. 396-397. Ed.] Rovněž sovětský vědec Ignatovič poukazoval na významnou obousměrnou vlnovou strukturu uvnitř skalárního potenciálu v přímé souvislosti se Schroedingerovou vlnovou rovnicí. [Viz V. K. Ignatovich, "The remarkable capabilities of recursive relations," American Journal of Physics, Vol. 57, No. 10, Oct. 1989, p. 873-878. Ed.] I já jsem poukazoval na mechanismus, jehož prostřednictvím lze vytvořit kvantový potenciál tak, aby oddělené věci – dokonce velmi oddělené – mohly spolupůsobit jakoby byly součástí stejného systému a soustředěné na jednom místě. Poukázal jsem i na to, že lze vyvolat strukturu s kvantovým potenciálem obousměrně působící Whittakerovy vlnové struktury. "
Energia poľa
Miko | 28.04.2014