Úplně obecně, ve zdravém systému jsou peníze jen informace o tom, co reálně je - na jedné straně je nějaké množství hodnot, na druhé je informace o tom, že tyto hodnoty jsou, tj. měna. Jediný účel je peněz ve smyslu měny je informace o tom, co reálně je, a jediný parametr, který musí měna splňovat je to, aby jí bylo adekvátní množství v oběhu, vzhledem k hodnotám, které jsou. Vše ostatní je technický detail, např. jestli to budou čísla v počítači, nebo mušličky, dřívka a korále. Energoinvariant je zřejmě mezikrok k tomuto systému, ne úplně ideální systém, ale v rámci možností nyní nejlepší možný, protože další vývoj je podmíněn změnou morálky společnosti a změnou chápání role peněz ze strany většiny společnosti.
Všechny neduhy, které jsi vyjmenoval, mají společného jmenovatele - peníze založené na dluhu a úročení. Otázka - proč by měla být informace o tom, co je (jaké hodnoty jsou, co bylo vytvořeno), být reprezentovaná nějakým kovem?
Druhá funkce je úložiště hodnot, spoření. Ta obecně není přímo spojená s peněžním systémem, ale ve zdravém popsaném systému budou ceny postupně klesat po míře růstu produktivity (viz příklad SSSR 1947-52 - každoroční snižování cen), takže takováto měna, která bude představovat jen informaci o hodnotách, bude plnit i tuto roli.
Popsaný systém zčásti aplikovalo Japonsko v 50-80 letech a zapříčinil bezprecedentní ekonomický "zázrak". Sami Japonci se přiznali, že se učili od Stalina a jeho metod řízení ekonomiky. Jen v podstatě upravili na své podmínky to, co fungovalo v SSSR v letech 47-53, a v Japonsku to fungovalo v letech 50.-80. V obou případech to mělo za následek bezprecedentní rozvoj a ekonomický "zázrak". Podstata japonského systému je následující: nulový úrok (nebo do 0.5 procenta), centrální banka vždy odhadovala na nějaké období dopředu, co je reálné nově vytvořit (nové reálné hodnoty - infrastrukturní projekty atd., ne spotřeba na dluh) a na základě toho tiskla nové peníze a vláda těmito penězi financovala dané projekty. Takto byl udržován poměr mezi množstvím hodnot a informacích o nich (pěnězích). Klíčové je tedy:
a) zrušení úroku
b) udržování množtví peněz v souladu s množstvím reálných hodnot.
b) předpokládá odpovídající kvalitu řízení (emise, ekonomiky). To zároveň vylučuje zlato nebo komoditní měny, protože nelze pružně měnit jejich objem a muselo by se to řešit změnou hodnoty měrné jednoty dané věci. A s měnou, která by neměla určenou hodnotu základní jednotky (byla by plovoucí), není možné mluvit o nějakém řízení ekonomiky nebo plánování... věda začíná tam, kde je možnost měřit, tímhle energoinvariant i umožní udělat z ekonomiky exaktní vědní obor. Pokud by stavitel měl nástroje, na kterých by každý den byl 1cm jinak dlouhý, nic by nikdy nepostavil... podobně v ostatních oborech.
Z historické zkušenosti vyplývá, že je přímá úměra mezi spotřebovanou energií v ekonomice a množstvím hodnot, které vytváří. Z toho plyne princip invariantu a to, jakým způsobem odráží princip měny, která je jen informací o tom, co reálně je.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nie som zástancom energoinvariantu.
Hox | 27.04.2014