Zkusím to ještě jinak:)
Jak asi víme, validně lze říci, že věci viditelné jsou projevem věcí neviditelných, tedy všechny věci (děje, procesy, objekty, subjekty ...) mají svoji příčinou neviditelnou podstatu a konsekventní viditelný projev. Tato dvojice (dvě strany téže mince) je ukryta i ve slovech (vždy vyjadřujících a nesoucích nějakou myšlenku), kdy podstatou je pravý (kabalistický) význam písmen ze kterých je slovo složené (svatá abeceda) a projevem je výsledné slovo jako celek, nesoucí svatým písmenům (ideám) adekvátní vnější význam, jehož používáním tyto vnitřní (intrinsické) ideje tvoříme - realizujeme - strojujeme.
Aplikujme tuto myšlenku na zkoumané slovo Bůh (Boh, Bog ...), které vnějškově chápejme jako to, co můžeme o skutečném Božím Tvůrci všehomíra (z něj) cílově (maximálně) poznat coby člověk.
Písmeno A (Alef) přeskakujeme právě proto, že ono v sobě nese na pozemské úrovni nepoznatelný princip nejvyššího Božího Tvůrce v nepersifikované podobě.
První písmeno zkoumaného Slova je tedy B - svaté písmeno B v sobě ideově nese právě princip této dvojice, podmínky tvoření, strojování. Jsou to jin a jang všehomíra, je to naše setba a sklizeň, je to základní princip dynamické rovnováhy, která udržuje pozemské poměry v chodu (při životě). Kdo očekává (řídí procesy) že Dobro nahradí tzv. Zlo, nechápe jednotu v principu této duality. Nechápe Boha.
Druhé písmeno je O - zde se plně kloním k ideovému významu kruhu poznání. Je symbolizován (opět duálním) hadem poznávajícím/tvořícím tím, že se kouše do vlastního ocasu (nebo strká ocas do vlastní tlamy). Idea nám říká, že hranice poznání Boha jsou nekonečné a metoda poznávání je tvorba dvojice. Bůh je nekonečný (podobně jako kruh), (což mj. fyzikové uchopují zavádějící myšlenkou o lineárním rozpínání se vesmíru) a ten se rozšiřuje tvorbou/plozením poznávajícího.
No a třetí písmeno je H. Zde je ale potřeba si uvědomit, že toto písmeno se již liší dle jazyku. Osobně se mi jeví přesnější použití písmena G (tedy ruského slova BOG). G ideově (ve svaté abecedě) vyjadřuje trojici, čili realizační princip strojování. Výše zmíněná (tvorbu podmiňující, chápající - tedy funkční) Dvojice, je schopna svoji kvalifikaci (pochopení Boha) manifestovat stvořením/strojením svého dítěte/díla, které osvědčuje (morální) kvalifikaci svých rodičů tím, že žije. Bůh je tedy stvořený život. A ten je buď živý - věčný a dobrý a nebo neživý - dočasný a "zlý/nefunkční".
Proto platí - neberme slovo Boží (nestrojujme) nadarmo, protože v kontextu v jakém ho do úst bereme, strojujeme (realizujeme) buď Boha Otce nebo Boha Satana. Je to tedy člověk sám, kdo svým postojem k Bohu podporuje (ať vědomě či nevědomě) Dobro nebo Zlo, život věčný nebo život zatracený.
A zde se prozatím zastavuji i já. Vše dobré všem.
P.
Re: Re: Re: Rozlísenie a Titanic
Pe-tri | 04.04.2014