Inu otázka (respektive její zodpovězení) je to přece jen příliš obecná. Zejména z toho úhlu pohledu, kdy je nám jasné, že existuje příliš mnoho stavů mysli, než aby byla možná a platná universální odpověď. Jsou např. lidé, kteří i hlas svědomí interpretují jako apriorní a zbytečný strach ze života. Druzí pak třeba vůbec neakceptují, že Bůh (jehož ale jsou ochotni akceptovat) k nim hovoří a třetí v žádného Boha nevěří a tím pádem ani nemůže k nikomu hovořit. Ano, introspekce je jednou z cest, ale i ta, stejně jako všechny ostatní, je podmíněna příslušnou mírou chápání ...