V "nasem" zapadnim svete spojujeme slovo karma vzdy s vinou a hrichem.Jsme vice ci mene ochotni na sebe tuto vinu vzit, trpelive svou karmu „nest“ a tim ji rozpustit.To ovsem vychazi z mylneho pochopeni karmy.To slovo pochazi ze sanskrtu a znamena „čin, to, co bylo stvořeno, působení, činění“.
Neni tedy nasim ukolem trpelive nest svou karmu nebo ji co mozna nejrychleji rozpustit, abychom byli konecne svobodni. Nejde o to cinit dobre skutky, abychom ziskali „lepsi karmu“ resp. si ji zaslouzili.Karma nas konfrontuje pouze s nasledky naseho jednani,abychom nam jinak neviditelne ciny pochopili a mohli je pozorovat jako v zrcadle.
Proto nema smysl snazit se tohoto zrcadla co mozna nejrychleji zbavit.Naopak, jde o to vyuzit ho smysluplne pro svuj vlastni vyvoj, coz vzdy znamena sebepoznani a seberealizaci.A to nakonec vede k jasnemu uvedomeni sebe sama.Na teto obtizne, ale zajimave ceste potrebujeme zrcadlo karmy k neustale kontrole, jestli delame pokroky nebo jsme sesli z cesty.Karma je proto nas pritel a pomocnik na ceste vyvoje, ktere se nemuzeme vzdat, pokud ji nechceme minout.