plátí to obecně, ale vždy je to otázka konkrétní situace, kterou můžeš posoudit plně jen ty sám. možná je problém v tom "nějakou"? možná je problém v "chtít" namísto uspořádat, zopakovat si cíl(e), bez přílišných emocí? možná je problém v slůvce "našel", namísto "potkal"? A možná.... dalších 100 okolností, o kterých nemám ani ponětí. Co se týká příkladu ze života, jeden je uveden pod článkem o Puškinovi, zkopíruju:
K vysvětlení uvedeme příklad „Událost od Barri“, popsanou 78 letým anglickým psychoterapeutem G.Feuerbernem, jehož krédem je „I´m very courious“ (Jsem velmi zvědavý).:
„Před mnoha lety jsem si chtěl doplnit vzdělání, což v té době stálo nemalé peníze. Přemýšlel jsem, jak ten kurs absolvovat. K dispozici jsem měl kolem deseti variant, které jsem mohl zkusit.
Jednou z variant bylo vstoupit do služeb jisté organizace, pár let tam odpracovat a oni by mi potom to studium zaplatili. Druhou byl noční práce v telefonní společnosti, a třetí – odjet na práci do Austrálie, kam bylo možno dojet za přijatelné peníze, a vydělat si mnohem více peněz, než v Británii. Možností bylo tolik, že jsem nevěděl, které dát přednost.
Tak jsem i řekl: „Dobře, pojďme na to obráceně“. Když se díváte na labyrint a říkají vám: „Předpokládejme, že jste ve středu labyrintu, jak budete hledat cestu ven?“ Já bych to udělal obráceně, začal bych hledat, jak dojít do středu. Dejme tomu, že konečným cílem je absolvování kurzu. Který krok tomu bezprostředně předchází? Co mi napovídá intuice? Co se musí stát předtím? Intuice mi napověděla, že je třeba zaplatit. Tím hned odpadla část variant. Položil jsem si otázku: který je ten předchozí krok, který krok mu předchází… Dokud jsem se nedopracoval k reálnému času. K tomu momentu zmizely všechny varianty, kromě jedné. V té době bylo velmi obtížné získat peníze v bance.
Zeptal jsem se sám sebe: „Jak ten kurs zaplatím?“ – „Mohu si vzít úvěr v bance“. Napsal jsem: - úvěr.
A co potřebuji k tomu, abych dostal úvěr v bance? Musím tam mít běžný účet a na něm nějaký pohyb. Co tomu musí předcházet? K tomu, aby tam plynuly peníze, potřebuji práci. Tou dobou už jsem se odstěhoval od rodičů a měl jsem přítelkyni.
Nehledě na to, že jsem měl zkušenosti v poradenství, byl jsem v cizím městě, v Londýně a tam jsem neměl styky…
Řekl jsem si, že jestli se mám zabývat něčím samostatně, musím se věnovat poradenství. A jestliže se tomu budu věnovat v Londýně, musím se rozhodnout, ve které jeho části. Je taková čtvrť, která se jmenuje Hampstead. Budu-li v té čtvrti, potřebuji tam mít byt. Abych mohl zaplatit byt, potřebuji peníze na kauci, které jsem ovšem neměl. Abych si ty peníze vydělal, musel jsem mít klientelu. Aby se u mě objevili klienti, potřebuji slušný oblek.
Tou dobou jsem se mimo jiné zabýval představami obleku. Kreslil jsem si ho na papír, ten jsem zanesl krejčímu a on mi podle toho šil oblečení. Do začátku jsem potřeboval takového klienta, abych mohl zaplatit ten oblek. K tomu, abych mohl ten oblek nakreslil, potřeboval jsem velký arch papíru a špendlíky k jeho pověšení na stěnu. V tom momentě jsem byl překvapen z toho, že jsem už měsíc přemýšlel o tom, že bych měl zajít pro špendlíky. Šel jsem koupit špendlíky, nakreslil oblek, koukám se na něj, a vtom zvoní telefon: „Chlapče, potřebuji tvoji konzultaci“. No, a částka, kterou mi zaplatil, stačila na zaplacení obleku. A tak dále…
Ocitl jsem se v Hampsteadu a začal tam pracovat. Divil jsem se tomu, jak malý krůček mi pomohl hnout se s místa… Vždyť se všechny ostatní varianty zdály být tak významnými: jet do Austrálie, podepsat jakýsi strašný kontrakt… A ukázalo se, že stačilo jen dojít pro špendlíky. Příčinou toho, že se tak dlouho ubíráte z místa kde jste, do místa, kam se chcete dostat, je to, že jste něco vynechali. Stává se, že podvědomě uděláte krok, aniž byste tušili, že je také krokem směrem k vašemu cíli. Ale roli nehrají kroky samotné, ale spíš časový úsek mezi nimi".
Re: Platí to i na mezilidské vztahy??
Hox | 13.02.2014