Činorodý aspekt spadá pod v článku zmíněnou 3. oblast míry osobnostního rozvoje - vůli. Je však důležité nepřehlédnout první dva (prioritnější) aspekty a už vůbec ne to, že tento rozvoj souvisí se schopností jedince dosáhnout na komunikaci s HNR. Ta ho už (ráda) nasměruje na to, co je třeba individuálně konat. M.j. i z této posloupnosti je možno pochopit, proč nemorální lidé nikdy nemohou projevovat svoji vůli bohulibým směrem a jejich chápání není nic jiného než imitací moudrosti. Prostě není na místě snažit se být příliš velkým organizátorem ostatních, ale spíše systematicky pracovat na sobě a na svém okolí. Protože a zde opět pozor, v článku je jasně odhalena jedna z dalších perverzit (zrcadlových převráceností) dneška a to závislost stavu individuálních životních okolností na stavu nejbližšího okolí jedince (vliv alá dva magnety vedle sebe). Kdyby každý převzal plnou zodpovědnost za míru chápání podstaty lidského života a morálně-volní stav sebe samého a svého okolí, všeobecný stav společnosti by se dostal do parametrů království nebeského a potřeba nějakých organizátorů ani jiných umravňovačů panujících poměrů by zajisté nikomu ani nepřišla na mysl. Mimochodem - tento princip - dobrovolná činnost dle vůle Boží je modus operandi vyšších úrovní individuálních forem existence (lidově andělů, ...). Informační válku nelze vyhrát, pokud si budeme držet mentalitu a zejména emocionalitu (spravedlivých a vědoucích) bojovníků proti zlým a nevědoucím nepřátelům. Vyhrát můžeme, když každý, kdo život správně pochopí (správě ve smyslu Ksb), začne sám sebe formovat do podoby VZORU pro ostatní. A když množství takovýchto vzorů, na kterých bude možno (bude-li třeba, např. v rodinných, přátelských či pracovních kolektivech) prakticky demonstrovat výsledky tohoto postoje k životu bude růst a tento růst bude inspirovat k následování ostatní, potom bude možno říct, že informační válku jako lidská společnost - celek (organismus) vyhráváme.
Jak říká klasik - lepší je lidi vést než hnát.
Nelze (no lze cokoliv, že, ale ...:) čekat, že se něco zlomového v našem životě stane, něco, co samo sebou zařídí a přinese zlepšení poměrů (a čeho jakože se máme případně účastnit a napomáhat). To by nám utekl život mezi prsty (jako asi všem čekatelům na externího spasitele - druhý příchod Krista je tedy něco jako druhá šance zažít moudrost a porozumění). Informační válka je jako boj s infekcí. Musíme věřit síle buněčné imunity (sami sobě, každý na svém místě, jeden za všechny, všichni za jednoho), ta léčí, nikoliv antibiotikům (externím - korumpovatelným - vojevůdcům). Ale neměli bychom kvůli infekci (paráda, že jsme ji vůbec identifikovali) přestat žít. Když vám ovšem HNR v tichu sdělí, že se máte postavit do čela, potom tak zajisté učiňte.
Tak to aspoň vidím já.