Toto téma je velmi zajímavé. Dekódováním těchto mýtů v dnešní době, tj. jejich správnou interpretací lze vlastně získat totéž, o co se snažili argonauti, tj. vědomosti (moudrost), které jsou substrátem moci či lépe řečeno nezávislého Člověčenství.
Jenže jak víme, argonauti se neměli v úmyslu učit, nýbrž násilně loupit. A jak z mýtů plyne, stálo jim to určitě za to, když se této loupeživé výpravy účastnili prakticky všichni starořečtí hrdinové, v čele s takovými esy (egregory) jako Herkules či Théseus a speciálně připraveným vůdcem Iásónem. Jak dále víme, nakonec se jim sice moudrost (zlaté rouno beránkovo) s pomocí zrádné kouzelnice Méd(e)ií podařilo Kolchiďanům (Slovanům) ukrást. Opičí tlapa pak na oba dva hlavní "hrdiny" této story dopadla s různou časovou prodlevou. Pomstychtivá a zhrzená čarodějka Méd(e)ia se sama postarala nejen o záhubu svého milovaného zrádce Iásona v podobě bezvýznamnosti, ale navíc i osobně usmrtila jejich společné děti (pozor na ni!) i novu lásku Iásonovu, čímž napomohla ztrátě smyslu Iásonova života. Sama se nakonec z této šlamastiky s pomocí svého děda Hélia (egregor ze starého Egypta ?) dostala a řádí na světě dodnes. Opičky však již čekají. V jejím případě melou Boží mlýny opravdu docela pomalu.
Je důležité si uvědomit, že i pro dnešní dekódování těcho mýtů je nezbytné používat optiku Perseova zrcadla (vlevo je vpravo).
Staré mýty a jejich konceptuální energie
Pe-tri | 10.02.2014