Text je pro mne naprosto v pořádku. Otázkou může být, jak jeho obsah sdělit méně abstraktně uvažujícím lidem, tj. lidem rozumějícím světu spíše v obrazech a příbězích než pojmech a strukturách. Jako příspěvek k tomu nabízím velmi jednoduchý obraz člověčí situace (který se mi osvědčil) v podobě osoby sedící v kajaku na velké řece (plné kajakářů), kde měnící se proudy řeky jsou nadřazené dynamicky se měnící procesy a kajakářovo veslo a svaly pak procesy pod kontrolou kajakářovy svobodné vůle a úsilí (při správě svého života).
Ostatní "komponenty" života jako cíle plavby coby vektory cílů, vyšší druhy plavidla než kajak coby individuální podoba životních okolností, ostatní kajakáři jako bližní, možnosti spolupráce při plavbě, křižník (Potěmkin) jako plavidlo GPP, řečiště jako dynamické mantinely Božího dopuštění, atd. jsou samozřejmě analogické obrazotvornosti plně k dispozici, při snaze o individuální popis své vlastní situace a naplnění smyslu své existence (někdo se plaví sám po Vltavě a doufá že skončí ve Středozemním moři, jiný se připojil ke křižníku aktuálně se nacházejícím na řece Volze a je jedno mu proč tam je a kam pluje, hlavně že nemusí veslovat, třetí je ve skupině veslařů, kteří se podívali do mapy a vědí, že jsou na Dunaji a směřují do Černého moře atd..).
Takovýmto (například) uni-vers-álním obrazným modelem je možné smysluplně překonvertovat pojmový popis obsahu textu do současně lidsky jednotné i individuálně zcela rozdílné malby. S jakou mírou detailnosti/poznání a kolik si během svého života takovýchto obrazů/filmových políček každý namaluje, to už záleží na každém malíři. Bohužel stále je zde mnoho těch, které za celý život ani nenapadne se nad tím, něco si "namalovat" vůbec, aspoň na vteřinku zamyslet. Chtělo by to založit malířskou školku:)

Díky za text.
P.