Souhlas a bezpochyby, čím víc jsme schopni v životě aplikovat tuto cílově orientovanou metodu, tím víc máme praktický život pod kontrolou, to bezesporu. Kdyby se rozrostl počet lidí takto jednajících, asi by měl GP rychle o hodně větší starosti.

Již delší dobu si ovšem kladu otázky (a asi jsou vysledovatelné z mých diskusních příspěvků), které cíle snažení (smysl lidského života) skutečně posouvají do oblasti "mystiky" tedy mimo rámec použitelnosti MDP. Co s tím ? Zatím jdu cestou (nejdříve pomoz sobě až potom druhým), kdy se snažím uchopit tyto "mystické" cíle (Království Boží) a tím si k jejich dosažení zpřístupnit MDP.
Jenže se ukazuje, že pozemský lidský život je z vyšších úrovní (HNR) naprogramován jako posloupnost, kdy další cíl je definován a dostupný až po zdolání cíle předchozího a jako pomůcky k dosažení cíle jsou k dispozici pouze pomocné indície-prostředky-nápovědy-přikázání v podobě objektivních zákonitostí (a ty je samozřejmě potřebné jako axiomy znát). Takto pojatá cílovost lidského života totiž ani není plně objektivní. Je směsicí subjektivnosti a objektivnosti. Objektivní je v tom, že jsme všichni ve stejné situaci jak s životem naložit (zvládnout ho a nepromarnit), subjektivní v tom, že každý konkrétně řešíme jiné problémy dané mírou našeho individuálního (ne)chápání smyslu lidského života a lidské společnosti.
Ono není na místě přehlížet Budhovu výzvu - parafrázuji: k čemu je nám veškeré snažení dobré, když nás stejně neminou útrapy typu: nemoci, stárnutí, smrt ? Nebo se jim můžeme vyhnout? Budha učí že ano a říká - zaměřte pozornost do sebe, čemuž se ovšem taky dá rozumět tak, že říká - osvoboďte se (zpod vlivu GP) a udělejte ze sebe Člověka a pochopíte smysl nemocí, stárnutí i smrti.