Petře, blahopřeji - a také děkuji za překlad.
Po přečtení mě napadala spousta souvislostí a také příklady od nás. Mám dojem, že jsme se u nás na některých místech docela úspěšně "celinnímu megalomanství" bránili. Viz příklad ze života:
V našem kraji byl v jistou dobu vydán rozkaz "zúrodnit" nikdy nepoužívanou půdu kolem řeky, která se s železnou pravidelností rok co rok vylévala. Po různých obštrukcích bylo přece jen zoráno a zaseto (vybráno bylo žito, které dozrává nejdřív) - ovšem s tím, že i ten nejhloupější věděl, že to stejně špatně dopadne (vědělo to i samotné vedení statku). A taky že jo. Voda spláchla pole těsně před tím, než žito dozrálo. Vedení statku bylo hnáno "vyššími místy" k zodpovědnosti, ale dopadlo to dobře - dá se říct, že se "vyšším místům" vysmáli. Pak už byly pozemky okolo řeky vždy jen loukami, kde se sušilo seno.
Okolo zboží si vzpomínám, že u nás bylo mnohé vyvážené za hranice a mnohé se nesmělo na Západě prodávat pod značkou Made in CSSR. Šlo a jak spotřební zboží (látky, boty, potraviny, sklo, porcelán...), tak o stroje (namátkou třeba tkalcovský stav Autosuk, vymyšlený u nás). A přikláním se k názoru, že naše zboží, které bylo na Západ vyvážené a pak chybělo na našich pultech, bylo zdrojem tolik chybějících deviz - a beru v potaz, že jako země socialistického bloku jsme podléhali různým "nadstandartním" clům (jako se píše v článku) a také sankcím, na nás uvaleným.
Re: Střípek do mozaiky
Lin | 03.01.2014