Především samo Energo je mezistupěň. A jeho tvůrci si to jistě uvědomují. Není však ještě doba na představení pravého invariantu. Tím je hodina lidské práce. Nemůže jím být nic jiného, protože je jedinou hodnotou, kterou může kdokoli nabídnout. A samozřejmě tato hodina má stejnou váhu od kohokoliv (naše vzájemné poměřování a posuzování, kdo je důležitější je iluze). Ale přejít k tomuto vyžaduje jediné - pochopení a všeobecné přijetí faktu, že člověku nic nepatří. Jen jeho život a zkušenosti, zážitky. Vše jiné je jen propůjčeno a tak se stává člověk maximálně pouze správcem svého okolí. Na tomto principu normálně funguje víceméně každá zdravá rodina. Že je to těžké přijmout i jako koncept přesahující hranice konkrétní rodiny je vázáno na nepochopení faktu, že každá bytost je dílem individuum a ještě větším dílem Jedním - máme mocnou kolektivní část bytosti. Jsme opravdu víc než bratři a sestry, jen to nevíme. Takto jsme skutečně členy jedné rodiny. Ale zatím neumíme tyto dvě stránky své bytosti chápat, ani vyvažovat a akceptovat. Lumír