Nejsem ani zkušenější, ani znalejší - a přesto bych chtěla odpovědět. Nemůžu zasvěceně mluvit, tak se pokusím o vlastní názor = v čem vidím přínos KSB já a čemu se snažím přiučit. Odpověď tedy spíše k bodu 2.
Nevím, jak moc KSB může změnit povahu, ale myslím si, že člověk s "nežádoucími" vlastnostmi se ke KSB příliš nepohrne. Myslím si, že hlavním hnacím motorem k metodogii je právě snaha umět dobře od sebe rozlišit Dobro a Zlo - a podle toho pak jednat.
Možná to zní hloupě, ale uvažuju takhle:
Jestli máš děti, určitě ses několikrát musel "zamíchat" do jejich pošťuchování nebo rvačky. Nebo - jsi učitel ve škole a příjdeš k situaci, kdy se rvou jak koně. Koho potrestat, kdo je v právu? Můžeš být sebevíc dobrým člověkem - a stejně se můžeš dopouštět nespravedlnosti (a nebýt si jí vědomý), pokud nemáš zkušenosti, vyplývající z dlouhodobějšího pozorování "rváčů". Tím myslím, že se na určité stálé "aktéry" rvaček zaměříš a budeš si je tzv. hlídat - co dělají, když si myslí, že se nekoukáš. Tak můžeš aspoň snížit pravděpodobnost chybného úsudku. A pokud si jako vychovatel úsudek udělat neumíš, měl bys najít řešení pro všechny stejné - a pak se snažit získat si informace (pozorováním), aby sis uměl udělat úsudek pro příště.
Stejný postup se dá aplikovat i v jiných souvislostech posouzení - v pracovním kolektivu, občanském i politickém životě. Pomůže ti najít i toho "třetího vzadu, který se směje", který incident vyprovokoval a kterému to je k prospěchu- podle rčení "když se dva perou, třetí se směje".
Dále ti KSB pomůže nacházet "jednotící řeč" s ostatními = společné cíle. Zvláště s těmi, se kterými tě nepojí osobní sympatie.
Ezo povětšinou radí "zahrnout láskou" , což ovšem vede k riziku, že ten druhý tě má za blbce, kterého je možné ovládat a využívat. V principu totiž platí, že každý "normálně" lidsky vyvinutý člověk v sobě nenávist nechová, je mu cizí ponižování, týrání nebo ničení a jde mu o spravedlnost, harmonii. A pokud už v sobě někdo z různých příčin má harmonii porušenou, těžko od něj očekávat, že se tento stav napraví "bombardováním láskou". Takto podávaná "láska" není totiž upřímná, protože vychází jen z tvé hlavy (=chceš se zbavit "problému") a ne ze srdce (i když si to snažíš "vizualizovat"). S tím člověkem stále nemáš ani jeden společný cíl - tak jaké sblížení a pokrok může nastat?
Proto je z mého hlediska důležité najít aspoň jeden společný cíl a na něm se sjednotit. Už jsem to i praktikovala ve vlastním životě - a ono to vyšlo. A teprve nyní nacházíme i další cíle a vztah (pracovní) se zlepšuje.
A konkrétně k tomu mi pomohla KOB.

Většina lidí si myslí, že přeci Dobro a Zlo od sebe umí rozeznat i malé dítě. Ale... není tomu tak. Dobré je podle mého ne to, co je momentálně dobré jen pro mě, ale co je dobré pro co nejširší okruh lidí. Často se také stává, že své momentální největší zlo v budoucnu přehodnotíme jako to nejlepší, co nás mohlo potkat. Neumíme totiž danou situaci v ten moment posoudit a vyhodnotit všechny možné a reálné scénáře, které z ní vyplývají.
KSB pokládám pro život za velmi důležitou metodologii - i když je velmi obtížné ji studovat, chápat - zvláště pro mě, která nejvíc chápe na konkrétním případu. Ale stále se snažím - a čas nad tím strávený nepokládám za ztracený. Chápání souvislostí přichází postupně.
A na "slavnou transformaci lidstva" v ezopojetí zapomeň. Jediné, čím si můžeš pomoci je, že zlepšíš své vlastní myšlenkové vzorce = že budeš umět lépe chápat, co se děje jak kolem tebe, tak v tobě = lépe rozlišovat Zlo a Dobro.

Vypsala jsem své vlastní pocity co nelépe umím a jsem si vědomá, že to není ideální.