Díky za článek. :) Souhlas, že se nám do jazyka kdosi naboural a "přestavěl" nebo úplně vzal odpovídající obrazy. Ještě Komenský používal třeba slovo "zaraza" (které ruština dodnes má) - pro neruštináře je dnešní význam "nákaza" nebo "něco nakažlivého, smrtelného". Dneska slovník překládá jako "nákaza, infekce", jenže to slovo mělo význam daleko širší - třeba i jako "smrtelný úder".
Jiným slovem, které znal ještě Komenský, je "rata, ratovat", což ve staročeštině znamenovalo "záchrana, zachraňovat". Nevím, zda je v ruštině, ale v polštině, srbštině, chorvatštině určitě.
Slovo "užás" je dobrým příkladem převrácení obrazu v češtině. Škoda, že se dnes už málo používá přídavné jméno "užaslý", které přece jen bylo jakýms takýms vodítkem, že s pozitivním významem slova není něco v pořádku. Jsem ráda, že "úžasný" používám většinou v ironické podobě (a tím někdy matu) - třeba "úžasné zážitky". :-)

A snad mi odpustíte malý výlet do minulosti. Podle mého byla poslední zásadní diverze do našeho jazyka provedena v době národního obrození. Zvláštní, že pojem "národní obrození" začal užívat až Masaryk, takže "obrozenci" sami sebe ve své době tak nenazývali.
Dobrovský (jezuita) začal své práce jako vědecké sběratelství "archiválií" mrtvého jazyka - tedy nešlo o žádnou snahu o "vzkříšení jazyka a národa". On sám totiž češtinu vůbec nepoužíval (psal latinsky a německy) a šlo mu především o "historii (zaniklého) národa". Podobě na tom byl Balbín, i když jemu alespoň bylo líto postavení národa, "kdysi tak velkého". Jungmann(podle mého první z vědátorů, který "obrození" myslel vážně) pak stavěl na Dobrovského základech a vlastně tvořil české výrazivo, které známe prakticky dosud.
Proč znovu tvořil výrazy? Protože čeština se už prakticky nepoužívala. Přežívala mezi nejchudšími a povětšinou v krajových podobách. V té hurá době myšlenky "vzkříšení Slovanstva" se navíc do "tvorby jazyka" pouštěl kdekdo. K používaným německým výrazům nebyl český ekvivalent, takže i Dobrovský si rval vlasy nad zhovadilostmi typu "čistonosoplenka" (= kapesník). Proto určil jakýsi základ pro tvorbu slov a Jungmann se pak (podle mého upřímně) snažil najít vhodný výraz a to s ohledem na jinde používané slovanské výrazy.
Dobré na tom všem je, že české země spolupracovaly se Slovenskem a že nakonec se oba jazyky v nějaké podobě dochovaly. Což je (podle mého) s ohledem na předchozí dějiny našich zemí velkým zázrakem. Můžeme se dneska zamýšlet nad "podivnostmi" a nesrovnalostmi - ještě totiž máme nad čím.

Taurus mi onehdá v diskusi na dějinné téma napsal, že ze mně cítí jakýsi smutek nebo stesk. Jo - je to tak. Čím víc se dostávám k informacím o minulosti a porovnávám se současností, tím je mi jasnější, jak moc mám být našim předkům vděčná. Jasně - dělali chyby (jako i my dneska). Nechávali se oklamat, obelstít, někteří i zrazovali. Měli ale mnohem těžší podmínky, než my dneska. Díky nim pořád ještě můžu říkat, že jsem Češka, můžu česky mluvit, psát. Ve vroucím kotli náš národ přežil, tak je pořád naděje vést ho v duchu předků. Pořád ještě je koho.

PS pro Taura: Možná teď líp chápeš. :) Vy tam dál, na východě, jste si mohli uchovat daleko víc, než my - a buďte vděční, uchovávejte nadále i pro naši inspiraci a "vzpomenutí si". My byli válcování zleva z prava, vlastně nekončící evropské bojiště. A v té vřavě jsme přišli nejen o nejlepší z nás, ale téměř i o jazyk...
Pocity? Možná v tomto textu (obraz neodpovídá, lepší jsem nenašla):
http://www.youtube.com/watch?v=kTMT5TyhTNw