bod 3 není na místě, když někdo utratí místní valutu tam (austrálie), někdo tam bude mít dané prostředky navíc, žádný dluh nevznikne.

Ještě přemýšlím nad tím, zda by vyrovnávání mezi státy muselo v principu probíhat, nebo ne, pokud ano, chybí v seznamu čtvrtá možnost, která by byla v praxi dominantní: pokud bych utratil koruny v austrálii, někdo tam by je v principu zase mohl utratit kdekoliv jinde, protože by byly ekvivalentem KWh, tudíž valuta. Pak by se přímo nebo nepřímo dostaly zase zpět. A pokud ne, třeba dvakrát do roka by stát mohl vyměnit své nakopené rezervy cizích měn podle aktuálního kurzu s jinými státy, které nahromadily jeho měnu, a přebytek/nedostatek k vyrovnání buď započíst do budoucího období, nebo vyrovnat už reálnými hodnotami, ale nemusí to být energie, a praxi by nebyla (transport), ale jakýkoliv jiný exportní artikl, na kterém se strany shodnou.
Zlato jako invariant možná přechodně někde bude, ale globálně už nikdy, z principu to nejde.
Taky mi pořád není jasné, proč argumentuješ terorizmem vůči energetické síty a nějakou centralizací, to s tím nesouvisí, energoinvariant by stejně dobře mohl fungovat při naprosté decentralizaci nebo úplné centralizaci. Jde jen o množství, statistiku.

ad inflace a diskuse ve vlákně níže: dodatečný argument, že inflace není primárně způsobována zvětšením peněžní zásoby a vychýlením korelace s reálnými hodnotami:

Od začátku krize v USA tamní FED zvětšil balance sheet několikanásobně, neboli pustil do oběhu tisíce miliard dolarů. Pokud by to platilo, dolar by měl dnes mít hodnotu tak 5-6 korun. Na druhou stranu, ruská ekonomika by potřebovala pro optimální stav tak 5x více oběživa, je záměrně dlouhodobě podkapitalizovaná, musí nahrazovat rychlostí oběhu (money velocity). Tady by měl rubl zase 5x zhodnotit. Ani jedno se neděje. Je to proto, že nejde o peněžní zásobu jako takovou, ale v první řadě o to, jak je řízena