Je to velice obtížně uchopitelné, stanovit mez, kdy se jedná o hrdinství a kdy o hloupost. Pohlížím-li na přínos života ostatním, tak ti oběti, které se podíleli na odstranění zmíněných nehod, jsou proti většině světa na vrcholu žebříčku. To je pravda.
Snad mě rozhořčila ta podobnost se zvoněním klíčů a něžnou revolucí, kde byla dobrota lidí zneužita, stejně tak jako vždy, když se začnou chovat stádně ve světle nějaké dobré nápravy, když to někdo jiný předtím pokazil.
Stejně tak mě rozhořčila ta bezmocná lítost s těmi lidmi, protože si odnesou památku na takovou událost v podobě trvalých následků řešených návštěvami nefrologa.
Přesto bych si mnohem víc vážil osoby, která na hrozící nebezpečí neustále upozorňovala, i za cenu svého života, a usilovala o řešení ještě předtím, než se to stalo. To mi přijde mnohem ušlechtilejší a moudřejší. Je snadné milovat hloupost dítěte.
Japonce bych nepodceňoval, na druhé straně je vlastně štěstí, že to bouchlo právě jim, kdo jiný by pro odstranění následků udělal víc?
Nebo srovnáváme nesrovnatelné?