Díky za další překlad studijních materiálů. Čtu po kouskách... dokud mi to hlava bere. :)
Udo tu posledně navrhl trochu lehčí a srozumitelnější formu - třeba ve formě pohádek či povídání. Čistě "náhodou" jsem se koukla do knihovny, zda se u ruských autorů nějaký vhodný vyskytuje - a ejhle - ruka mi padla na Krylova. Jde o knihu s jeho bajkami a pod každou z nich je něco jako stručné shrnutí = o čem ta bajka je. Pro neznalé ještě doložím, že bajky vznikly na začátku 19. století.
Dovolím si pár jich ocitovat a předložit k posouzení:

Člověk se ničím jiným tak neliší od ostatních tvorů jako velikostí své duše., získanými znalostni a tím, jak umí užitečně zacházet s vlohami, kterými je obdařen.

Nic nás nemůže tak oslnit jako mladý člověk, který si tropí šašky z vážných věcí, aniž jim rozumí. Třebaže je rozumu mdlého, je jak roztomilý mopslík, který se vrhá na statného kapitána od dragounů s úmyslem roztrhat ho na cucky, zatím co kapitán si klidně pokuřuje dýmku a nenechá se vyrušovat jeho zuřivostí.

Jestliže panovník nemiluje pravdu, oplácí mu pravda stejnou mincí. Ne že by ho nenáviděla, ale vyhýbá se mu a snáší jeho existenci asi tak jako cudná panna přijímá objetí svého uchvatitele.

Pravidla a zákony mohou mít trvalou platnost jenom v matematice. Snažit se je však uplatňovat v neustále se měnící skutečnosti je nepohodlné. A přepisovat pravidla určující společenské soužití je právě tak vhodné, jako šít pro celé město kabáty jediné velikosti.

Mnozí moudří lidé tvrdí, že je mnohem lehčí snést smrt než pohrdání, neboť smrt znamená konec veškeré trýzně, kdežto k pohrdání není možné nikdy přivyknout a urážka a muka, které pohrdání působí, jsou hodinu od hodiny těžší. Čím více ušlechtilých citů člověk v sobě chová, tím trýznivější bývá pro něho pohrdání, které snad jiní snášet dovedou.

Je snad možné považovat za člověka toho, kdo je krutější než lev a krvežíznivější než tygr?

Čím déle žiji mezi lidmi, tím více o nich ztrácím své dřívější mínění a tím více se mi zdá, že jsem obklopen spoustou loutek, které ten nejnicotnější popud nutí, aby poskakovaly, křičely, plakaly a smály se. Vznešené slečně ukápne slzička, a v tom okamžiku všichni kolem ní krabatí obličeje. Velký pán se pousměje a všichni ti panáci na vysokých podpatcích se začnou smát na celé kolo. NIkdo nedělá nic z vlastní vůle, všechno jakoby bylo na péro, které pohání strojky, jimž se říká občanská ctnost, úzkostlivá poctivost, ceremoniál a móda.

Svět je obrovská škola otevřená pro každého, kdo se chce učit. Je jen třeba pečlivě rozeznat všechno, co se v něm děje, a odlišovat to od naprosto opačných, lidmi zavedených zvyklostí. Nectnosti, které pozorujeme na druhých, mohou nám sloužit vždy jako poučení a je nesporně správné tvrzení, že moudrost je možné nejlíp získat, jestliže poznáme všechny lidské slabosti.

Lvi a tygři napáchali lidem méně škod, než někteří vladaři a jejich ministři. Kdo dal člověku právo zabíjet miliony svých bratří jen pro ukojení svých choutek? Jaký článek přirozeného práva ospravedlňuje jednotlivce k tomu, aby množství lidí padlo za oběť jeho marnivosti - nebo spíše jeho šílenství?
Je možné předejít hladu, když zakoupíme obilí z jiných zemí. Je možné zachránit se před nakažlivou nemocí, když odjedeme tam, kde ještě nezuří. Před slavomamem panovníka se však nedá nikam uniknout. Jako pramen vrhající se ze srázu pohlcuje vše, co se mu postaví do cesty.