k tématu:

Baron Reichenbach provedl pozoruhodnou sérii experimentů, jejichž jediným cílem bylo objevit nyní zřejmé spojení mezi měsíčním svitem a náměsíčností. Mnoho jeho kolegů, vážených akademiků, se posmívalo takové jednoduché a zjevně pověrčivé hypotéze. Odvěké spojování mentálního onemocnění s měsíční fází nemůže být bráno vážně!
Reichenbach se nenechal odradit. Testoval měsíční světlo na svých senzitivních, jeden po druhém. Jeho metoda sestávala z jednoduché série testů v kontrolovaném prostředí. Jeden po druhém, senzitivní byli umístěni do kompletně zatemněné místnosti. Při kompletní absenci měsíčního světla Reichenbach pozoroval jistou úlevu svalových symptomů.
Baron nechal do zatemnělé místnosti pronikat úzký paprsek měsíčního světla a dopadat na určité části těla postižených. První vjem, který senzitivní hlásili bylo nepříjemné teplo, podráždění, které zaplavilo jejich bytost. Jejich tělo pronikly klaustrofobní pocity a začali být neklidní. Zde byl první symptom nadcházející epizody náměsíčnosti.
S delší expozicí postupně začaly svalové křeče a záškuby. Začalo se projevovat nepříjemné teplo a svalová paralýza. Senzitivní nabyli iritovaného stavu už při jedno či dvouminutové expozici! Ačkoliv tento efekt velmi rychle slábl, nabídl důkaz alergické reakce, která byla předtím zvažována. Měsíční světlo odražené zrcadlem produkovalo podobný, ale oslabený efekt.
Znamenité! Mysteriózní a dříve neznámá síla byla zde, v měsíčním světle. Navíc k těmto příznakům způsobujícím bolest pozoroval baron, že senzitivní byli silně přitahování měsíčním světlem. Každý vykazoval touhu dotknout se a vstoupit do světla. Mohla tato fyziologická přitažlivost vysvětlit tak časté venkovní vycházky, často v bezvědomí, ve stavu transu?
Konečně velký objev. Měsíční světlo skutečně produkovalo "alergické" reakce u určitých senzitivních osob. Neočekávaný objev enormního významu. Reichenbach publikoval tyto ranné nálezy teprve poté, kdy je potvrdil na stovkách dalších případů. Alegická reakce na lunární spektrum existovala u těchto podivných neurosenzitivních možná proto, že spektrum obsahovala jisté elementální "alergeny". Tato hypotéza se dala ověřit velmi lehce. Baron vložil do měsíčního světla velký krystal, který rozkládal světlo do měsíční duhy. Měsíční světlo obsahovalo elementy, na které byli náměsíční alergičtí, v různých barvách. Lunární červená produkovala iritující teplo; lunární zelená při kontaktu způsobovala křeče! Delší expozice lunárnímu světlu způsobovalo částečnou paralýzu spolu se zvláštním stavem bezvědomí. Byla experimentálně způsobena částečná náměsíčnost. Byla zde skutečná příčina náměsíčnosti a křečí, jež byla dříve považována za okultní fenomén.

Jednomu po druhém, během individuálních testů, baron dal každému senzitivnímu skleněnou tyč a požádal je, aby se s ní doktli dobře izolovaného měsíčního paprsku, který procházel místností. Vložení tyče do paprsku vyvolalo nevolnost, někdy zvracení. Sklo s určitostí vedlo něco více, než jen světlo. Dále dal testovaným osobám kovový plát a opět je požádal, aby se koncem dotkli měsíčního světla. Vložení kovového plátu do paprsku vyvolalo svalové křeče. Měsíční vyzařování bylo kovem vedeno přímo do těla testované osoby. Jak může obyčejné měsíční světlo vyvolávat tak extrémní odezvy? Jaký aspekt světla konkrétně vyvolával v neurosenzitivních tak silné svalové reakce? A jak bylo měsíční světlo vedeno kovem? Nebylo to světlo, co vstupovalo do jejich těl.

Světlo stimulovalo nový druh vodivosti v kovu. Toto bylo vedeno do těl subjektů, způsobujíc symptomy náměsíčnosti! Byla toto ona zvláštní energie, kterou baron dříve předpokládal? Nová série experimentů udělala dělící čáru mezi dřívějším konvenčím a pozdějším revolučním výzkumem. Začal navrhovat nový aparát speciálně za účelem provádění přesných kvalitativních pozorování. Umístil velké kovové desky na okenní parapet směrem k Měsíci a navrhl speciální vodivou aparaturu, jíž byli senzitivové vystaveni. Během každého individuálního testu subjekt držel silné pletené kabely, které byly do místnosti vedeny okny.
Pokud byly desky pod plným měsíčním světlem, pozoroval pozoruhodné efekty. Pokud se jednoduše jen přiblížil s pleteným drátem ke každému izolovanému subjektu, každý z nich začal cítit začínající svalové křeče skrz několik stop prostoru. Bylo jasné, že neznámá energie z konců pletených kabelů vyzařuje! Tato energie byla přítomna ve světelných paprscích, absorbována deskami, vedena skrz kov, a poté vyzařovala z vodičů jako světlo! Fantastické!
Další testy odhalily, že každý subjekt začal cítit svalové křeče při specifické vzdálenosti od konce kabelu. Zde bylo objektivní měření lidské vnímavosti. Nyní byl schopen na základě měření rozlišovat mezi senzitivními. Ti, kteří cítili vyzařování na největší vzdálenost, byli "nejvíce vnímaví". Ti, kteří potřebovali kontakt s kabelem byli "nejméně vnímaví". Přímý kontakt vždy způsoboval nejtěžší křeče. Tento kontakt vždy vyvolával dlouhé reakce. Minutový kontakt způsoboval hodinové křeče. Tyto experimenty byly připraveny a provedeny několikatisíckrát a se stovkami subjektů. Vždy bylo dosaženo stejného výsledku. Senzitivní experimentálně potvrzovali každý z těchto nálezů s velkou přesností. ..

Knihy Reichenbacha po více než sto letech opět vyšly v kompletním vydání a jsou na Amazonu, hodně zajímavá historie. Selskou úvahou - odická síla (termín Reichenbacha) = orgon = ....