Když jsem četla tenhle popis ruské privatizace, obešly mě mrákoty a to nejen ze samotného popisu. Najednou jsem si vůbec nebyla jistá, čí že to privatizaci autor vlastně popisuje, protože ta naše byla téměř obdobná. Vzpomněla jsem na Koženého a jeho Harvardské fondy, na ty spousty "poradců", kteří téměř přes noc ze země vyrostli - najednou šlo všem o to "nezištně nás naučit demokracii", vzpomněla jsem na "Klondike" devadesátých let. Málem mě trefilo při čtení informace, že všichni ruští "otcové privatizace" pocházeli ze stejného institutu, jako ti naši. Tomu se prostě říká "náhoda"... :-(
Na rozdíl od Ruska bylo u nás rozkradené úplně všechno Církevní restituce, které nám berou půdu i kulturní památky, budou jen "roztomilou tečkou" za celým tím "procesem". Nám totiž "zprivatizovali" i ty přírodní zdroje, kterých jsme beztak moc neměli. Nymí má stát už jen jakýsi podíl v energetice, v lesích, v poště a v železniční dopravě, jinak marně vzpomínám, kde ještě
Takže - jsem šťastná, že v Rusku se podařilo některé děje zvrátit a že je nyní vůle to napravovat. Na druhou stranu je mi hrozně líto, že u nás se zatím taková vůle ani nevyslovila.

PS: děkuji za vaše "díky", ale říkám - netřeba, protože jako díky postačí, když text někoho zaujme. A děkuji editorovi, že zveřejnil.