A je tu nějaká čistá duše? Už dostkrát jsem tu psala, že v takové temnotě, co tu byla, nikdo nemohl poznat čistotu, tak jak mohl být někdo čistý? Je lepší lhát si do kapsy a říkat si, jak jsem čistý, když nejsem? Jedině tak mohu zlepšit svoji situaci, když si přiznám, kde mám slabiny - a když přijdu na zdroj, je to na nejlepší cestě - stát se čistým... nebo budem nadále konzervovat současný stav? Já nemám zájem... I tohle je transformace - každý pěkně sám u sebe... ono nám to zlo nespadlo jen tak klína, ani karma - nějak a někdy jsme se na něm a ní podíleli... Zobliga jsou tak akorát malinké děti, jinak nikdo.

Soudíte vy mě, ne já vás... já pouze popisuji zkušenosti a jejich zákulisí, nikoho nesoudím, pouze varuji ty, kteří chtějí bez rozmyslu následovat vaše a podobná doporučení jiných, že si taky mohou pěkně zavařit... Nijak s vámi nesoupeřím o pravdu, klidně si ji vyznávejte dál, beze změny - je to vaše rozhodnutí. Ale možná tu je někdo, kdo má právo se rozhodnout jinak, jen zatím nemá informace a vhled do situace. Takže díky za názorovou nahrávku.

Děti nemají žádné dluhy vůči rodičům, ale o tom jsem už psala, kdy je cítí... Ale ve skutečnosti žádné nejsou. Je věc rodičů, že přivedou na svět dítě a vychovají ho... je to obrovský dar, to ano, ale žádný dluh se tím nevytváří. Stejně jako ty děti se mohou rozhodnout mít taky děti... (a právě na vnucích se dozvíme, jak jsme obstáli jako rodiče, zda naše děti jsou schopny mít děti a dobře se o ně postarat, zda náš vklad byl dostatečný). Je to přirozený koloběh péče, bez dluhu...