Moji rodiče políčka i krávy a koně prodali a přesto jsme se dopracovali vzdělání. Opravdu, nechápu ty nářky, my jsme se nemohli učit, protože jsme měli pole, nebo to, či tamto. Kdo se chtěl vzdělávat, cestu si vždy našel. A ráda vzpomínám na profesora češtiny ze střední školy, byl na nás všechny velmi přísný a všichni jsme věděli, že nás naučí. Učitelé jsou lidé jako my všichni a jako my všichni mají rozdílné povahy. Byla učitelka dějepisu, kde se bavili žáci v hodině nahlas a byl profesor češtiny, kdy by bylo možné slyšet padnout špendlík na podlahu, jakou měl vážnost a pozornost. Dodnes na něj vzpomínám.
Re: Re: Re: Re: Včera...
čen | 12.02.2013