Včera jsem si v lékárně dokoupil další prostředky na ochranu sluchu, které se používají v hlučných provozech. Já je mám také do hlučného provozu, do vláčku, kterým se přepravuji s tzv. "studujícími". Ani jejich nejslušnější slovník zde nemíním vypisovat, vole...
Jak vzpomínáme na učitele? Každý podle toho, čeho chtěl v životě dosáhnou. Ti z nás, kteří po základce pokračovali ve studiích, hodnotíme kantory zda nás naučili, či ne. Ti, kteří zůstali na řemeslech či šli rovnou pracovat, hodnotí kantory na hodný/zlý.
Jak vysvětlím učitelce základního školství, že místo v autobuse, které ona soustavně obsazuje, je určeno pro osoby invalidní a handicapované, ne pro ni, aby celou cestu prožvanila s řidičem. Co na tom, že řidič prostředku hromadné přepravy osob má takové plkání zákonem zakázené... A tak se dědci, babky či zlomené kotníky vydávají na pouť dále do vozu a každým krokem v uličce mezi sedačkami riskují pád a další úraz či alespoň komplikaci. Jak to vysvětlit té jedné z vtipu, kdy se potkaly tři, blbá, pitomá a třetí také učitelka.
Jestli na někoho opravdu, ale opravdu vzpomínám nerad, tak je to právě ta souška učitelka, která nás vedla od 1.-5. ročník. Naučila nás číst, psát a počítat možná do 20... Ale byla zlá, protivná a někteří spolužáci prospívali jenom proto, že jejich maminy šily pro celý učitelský sbor. Ostatně přijít do sborovny byl zážitek. Směsice různých parfémů a cigaret. dýmu... Hulily jak cikánky...