Proces odpuštění je naprosto nezávislý na druhé straně, je to tedy jednostranný proces...

Pro provinilce je absolutně jedno, jestli mu oběť odpustila... On sám dojde odpuštění, teprve, až si odpustí sám. Může ho přesvědčovat celý svět a může mu odpustit oběť(ať už doopravdy, nebo jen naoko, i když si myslí opak), Bůh a Svatej Dindindon.... a stejně, pokud si tu vinu nevyřeší sám se sebou, je mu to houby platný....Prostě sám sebe pořád považuje za provinilce... Až se omluví, v srdci najde dost lásky pro sebe i pro oběť, může dojít k tomu, že si odpustí...
A pokud si odpustí, může se proti němu spiknout třeba celý stát, ale nemůže na něj... Už ho může vinit, jak chce, ale on už tu vinu necítí, protože si " ji odpracoval" uvnitř sebe. Naopak ten, kdo není schopen odpustit, trestá tak sám sebe... neodpuštění užírá zevnitř. A zase je úplně jedno, jestli to viník už má vyřešené nebo ne.

Každý zloduch je v podstatě ubožák, který nezvládá svoji situaci, s tím souhlasím. Na druhou stranu, jen silný nesouhlas a krátký hněv nás může vybudit k tomu, abychom, pokud můžeme, zasáhli... tzv, spravedlivý hněv... který má samozřejmě velmi rychle přejít a místo něho nastoupit chladná hlava... najít to nejspravedlivější řešení, jak pro oběť, tak pro nemocného mocí...aby se mohl začít uzdravovat... O tom, jak má dojít k přesvědčení, že se musí čistit, je těžké předpovídat... většina nemocných mocí, naprosto nevnímá, že má problém... má problém jen s druhými. Takže nejspíš nějaká vhodná, ale silná omezení budou potřeba.