Cítím z Vás smutek paprsku. Snažila jste se nám všem tady pomáhat svým světlem a já jsem Vám za to vděčná. Bohužel ještě není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Píši bohužel, protože si myslím, že ještě hůř bude. Já osobně se nebojím, i když mě občas přepadne beznaděj, ale snažím se, co to jde. Neumím to napsat tak oduševněle, jako vy, neumím dát do písmenek to, co cítím. Hlavu vzhůru, nesmíme se vzdát za žádnou cenu. Jak jste mi to tenkrát psala? Vypněte na chvíli a podívejte se do svého srdce. Radujte se z maličkostí, protože z těch se skládají větší a větší radosti. A sluníčko v duši :-)