Nehodlám hodnotit a ani jsem to tak nemyslela, že bychom museli jíst maso, z důvodu potřeby bílkovin.... je to o energii, která zde stále má převahu - někdo má kotvu někde jinde, někdo ve stravě a pokud by odlehčil stravu, může "uletět" do bezoblačných výšin a tím přestává mít jeho bytost vliv na život zde a jeho existence začíná postrádat smysl.

Prostě určitou formu parazitismu potřebujeme, když se někdo tak příšerně přiživuje na nás - je to otázka přežití a ta forma parazitismu, který jsme schopni nejsnázeji akceptovat v tuto chvíli. Pro dost lidí maso, když ho dostane nabalíčkované a leckdy i naporcované, nakořeněné...

Nejsem si nakonec jista, jestli ta husa, co z ní máte to sádlo, ještě žije... já vím po masu je momentálně větší poptávka, než po sádle a tak třeba zužitkujete možný odpad... A určitě zhyne méně husí, když sádlo vydrží déle, než pár dní... Ano je to méně krvelačné, ale principiálně to až tak velký rozdíl není...
Ale dost často začnou proti bílkovinám brojit ti, co si jich do určité doby dopřávali nadbytek... říkávají, úplně jsme odboural/a tepelně upravenou stravu, dal/a do kupy a teď si občas něco uvařeného, upečeného dám... Ale všem doporučuji pouze živou stravu... Ale nejsou ti vyléčení skutečně v pořádku až tehdy, když si zase občas dají něco vařeného? Kdy si tělo odpočne od té makrobiotiky nebo převahy bílkovin... Až jí zase širší spektrum, cítí se dobře, občas si něco dá... ono v naší zimě si dávat vše jen syrové... není to proti "přírodě"?
Já zase zažila období, kdy jsem kvůli znovuprojevené celiakii netrávila bílkoviny a to asi po dobu 1 a půl roku - dokážete si představit, jaký ze mě byl i masožravec, fazoložravec, když mi bylo dovoleno poznat příčinu problému a já zase začala bílkoviny trávit? Asi půl roku, než se tělo vyrovnalo s tou největší předchozí devastací... vím, jaké to je žít víc jak rok bez bílkovin... Pravda, neměla jsem dost živé stravy, ale byla mi po ní strašná zima, jakoby mi, hned po jídle, zmrznul žaludek a netrávil... Taky jsem to nikomu nikde neradila, aby se začal přecpávat bílkovinama... Věděla jsem, že moje tělo se nechová, po předchozím zacházení, standardně. A že to, co platí na mě, by spoustě lidem ublížilo...
Prostě, když dosavadní a mnohaletý makrobiotik radí- jen živou stravu, měl by to radit zase jen prozřelým makrobiotikům... kteří nepozřeli několik let nic čerstvého... A bylo by to dobře, protože jejich těla opravdu nejdříve ožijí po syrové stravě...
Těžko říct, jaké je to nej, nej a správné stravování, ale jsme individuality - něco jsme jedli dosud, něco jedli naši předkové a my musíme být v co nejlepší kondici, abychom změny ustáli.
Proto se velmi věnujme tomu, co jíme - ale tak, jak si naše tělo řekne...