Je mi z toho světa špatně. Mám k Baškirii, nebo chcete li Baškortostanu velice zvláštní až snad intimní vztah. Nejhezčí chvíle svého života jsem prožil právě tam. Mám tam hodně přátel a potkal jsem tam tolik hodných a upřímných lidí, více než tady. Pil jsem vodku s muslimy (ano muslimy, nejsou to žádní fanatici, Baškirové jsou úplně normální lidi, přátelští a vždy ochotni podat pomocnou ruku, bez ohledu na to komu ji podávají) . Vlastní zkušenost, na vyznání se nikdy neptali. Dodnes mám doma hodinky, které jsem dostal od stařešiny jedné rodiny. Ty lidičky, v zapadlé vísce, na konci Světa patří dodnes k mým nejhezčím upomínkám. Krásně holky s mandlovýma očima a trochou té slovanské krve, příjemné a upřímné. Měl jsem možnost potkat PRAVÉ Tatary. Ano pravé Tatary, jak se mi dostalo poučení od jedné tatarské holky, mimochodem krásné blondýny a modrýma očima, světlé pleti. Tak pravý Tatar je:
• Modrooký
• Má blond vlasy
• Je bílé, až velmi bílé pleti
• Takových je jen cca 10 % a nazývají je aristokracií

Závěr si udělejte sami, článků proč tomu tak je tady dost.

Ale proč to píšu, v duchu prosím naše Bohy, ať nedopustí udělat z téhle krásně země, plné příjemných lidí, koní, nádherných stepí a jezer, ani nevíte jak krásné jsou tam jezera, daleko od civilizace, to koupání, ten klid, krásných holek (míšenky jsou nejhezčí) a kumysu :o))))) jámu plnou mrtvol a zápachu smrti, za jásaní parazitů, toho odpadu, co BOHUŽEL dnes řídi chod (zatím?) tohoto Světa.
Sinuhe (syn sykomory, aneb tem který je osamělý)