To ano, samozřejmě nemá smysl soudit na základě kolektivní viny; tak jsem to ale nemínil. Co je třeba, je sundat z piedestalu zločince typu knížete Václava ("zakladatele české státnosti"), zrádce rodu vlastní matky, člověka, který rozeštvával kmeny tehdejší české kotliny a její obyvatele vůbec, který typicky násilně "nenásilným" způsobem (jak výše popsal Radomír) vnucoval našim lidem křesťanství římského typu, a to z důvodů čistě pragmatických a politických. Kníže Václav byl vlastně takovým Václavem Havlem 10. století - pracoval pro cizáky, jimž byl milý, zatímco vlastní národ, jeho bohatství a sílu, ničil.
Názor, že jsme proti mnohem silnějším Němcům už tehdy neměli šanci, neobstojí. Bodrci či Lutici nebyli geograficky chráněni, jako my, ale zachovali si - narozdíl od nás - hrdé čelo až do hořkého konce. Ten nastal však až po nějakých 400 letech od začátku německého tažení na východ, více než 200 let po Václavovi - už to je dokladem jejich vysoké morální síly, dané především jejich "pohanskou" vírou.
Toto bychom si měli uvědomit (a jednat podle toho) i dnes, kdy si organizace, o níž už Voltaire prohlásil: rozdrťte obludu, opět nárokuje majetek, který sama kdysi nakradla a naloupila. Křesťanství, a katolické především, vystupovalo vždy proti našim lidem, vždy je rozdělovalo a rozbíjelo jejich charaktery. Je pořád stejné, před 1000 lety i teď; teď jen nemá (u nás) takovou moc. Důvody jeho přijímání byly vždy jen politické a vždy šly "shora". Jde pouze o manipulaci s lidskou psychikou, s orientální lstivostí válcující prosté, přímé a nezáludné slovanské povahy.