Konečně již mám nový PC a tak můžu reagovat... :-)
Chtěl bych jen pro vážnější zájemce o historickou spojitost dodat k nádhernému příběhu o Niklotovi ještě historický rámec.
Válka o Pomoří spadá do II.křížové výpravy. Jak vypadala tehdy křesťanská Evropa a proč se začalo s křížovými výpravami?
Křesťani se masakrovali i mezi sebou. Na jedné straně Vatikán - na druhé "ortodoxní" Byzancie. Období vlády hned několika "zástupců božích na zemi" trvalo až někde do poloviny 15.stol. (tzv. schizma). Velmi násilné "obracení na víru", snaha o nadvládu moci církve nad mocí světskou (vládců zemí). A vládcové měli strach, takže laxně a naoko přistupovali "na víru", aby tak zabránili násilnostem a plenění svých zemí.
První křížová výprava r.1095 byla sice pod pláštíkem "zpětdobytí božího hrobu", ale pravá podstata tkvěla právě v upevnění církevní moci.
Proč? První "účastníci výpravy" se verbovali hlavně z řad "davu" - bezzemků a chudiny, všelijakých desperádů. Výpravu (a také všechny další) mohl vyhlašovat jen papež (vatikánský) a z řad významných šlechticů neměl tehdy koho. S německým císařem byl na nože, francouzského krále exkomunikoval, angláni se ke katolické církvi nehlásili, Skandinávci a Dánové tehdy teprve prodělávali "proces pokřesťanštění". Papež tehdy přislíbil "božím bojpvníkům" bohatou kořist a také významné "mocenské pozice" po návratu.
Byzantinským to tehdy vůbec nebylo milé, protože byli zděšeni jejich lačností po majetku ("hledí na bohatství Východu a Arábie s otevřenou hubou"). Dav negramotné chudiny, vedený Petrem Poustevníkem (nechvalně známém i z rabování Prahy a našeho území, kudy postupoval), si počínal jako zvěř:
"...podněcováni hanebnou zuřivostí, zakládali ohně v těch veřejných sýpkách...unášeli dívky a vydávali je všemožnému násilí, zneucťovali manželství, odnímajíce ženy jejich manželům, rvali nebo upalovali vousy svým hostitelům..."
Tak takové byly křížové výpravy. Smrt, hrůza, běsnění. Jeruzalém r.1099 dobyli a zmasakrovali vše, co se hýbalo, jedno, zda muslim, žid či křesťan. Zlata a vzácného zboží naloupili na několk svých životů, ovšem - ztráty měli veliké. Arabové vpád nečekali, ale počínání "křesťanů" za pár let vedlo k vyhlášení džihádu. Nejprve sjednoceni atabekem Zengínem, později sultánem Saladinem (původem Kurd), vyháněli postupně vetřelce.
R.1144 padla Edessa a to způsobilo ve Vatikánu šok. Papež začíná okamžitě jednat a zkoumat půdu pro vyhlášení II. křížové výpravy u evropských vládců. Až na drobné výjimky se opět setkává s vlažnou laxností. Nepomohlo ani zastrašování klatbou a exkomunikací. Do "hry" tedy zapojuje jednoho z nejznámějších fanatiků, opata Bernarda z Clairvaux (pozdější svatý). Agitace trvala sice víc jak rok, ale zapůsobila. Získal i jinak velmi vlažného německého krále Konráda III.
Ovšem z úst severoněmeckých rytířů zazněl v březnu 1147 na koncilu ve Frankfurtu nebývalý požadavek. Nechtěli jet do "svaté země", ale do Pomoří. Získali na svou stranu ještě další šlechtice a tak papež o měsíc později vydal průlomové svolení. Odůvodnil, že výprava proti "pohanským vrahům, kteří utiskují a vraždí křesťanské bratry ze severu" je stejně "bohem požehnána" jako tažení do "svaté země". Mj. souhlasil i s křižáckým tažením do Španělska, což byl historický počátek válčení na "vlastním území". Tyto výpravy se ukázaly jako mnohem efektivněší. Lupu bylo dost a za podstatně menších ztrát. Navíc ukořistěná území ležela "kousek", mohla se tedy lépe užívat a spravovat než ta "na konci světa". I proti našim husitům byla později vyhlášena křižácká výprava.
Konrád sám se výpravy do Pomoří neúčastnil, jel do"svaté země" (stejně jako český král Vladislav II.). Účastnili se Němci z Bavorska, Švábska a Frank. Mj. se účastnil i český biskup Jindřich Zdík.
"Sasové, Poláci a Dánové pod vedením Jindřicha Lva a Albrechta Medvěda ve dvou proudech zahájili útok do Pomořan a Meklenburska, kde v té době žili „Venedové“ pohanští Slované."
Dobýt Pomoří se jim sice nepodařilo, ale značně ho poplenili, způsobili velké ztráty. JIž v r.1160 pořádá saský Jindřich Lev společně s dánským Valdemarem další hon na Niklota, tentokrát úspěšný. Jindřich Lev získává dobyté Pomoří jako své léno.
A ještě na závěr:
Pomoří bylo válečnou zónou stejně, jakko naše země. V Pomoří měli svého prvního křesťanského vládce již r.967. Byl však vyhnán ze země (za vydatné pomoci Luticů) r.982. I později neměli klid. R.1043 nastolil další křesťanskou vládu ještě i Gotšalk, za vydatné podpory a pomoci Čechů, Poláků, Dánů a Němců. Vydrželo to skoro na sto let.... Niklot byl "pohanským" knížetem až někde od r.1130.