Re: Re: Re: K zamyšlení...

Vladislav | 25.04.2012

Ano, naši nepřátelé na život a na smrt - pod to bych se podepsal vlastní krví. Kníže Václav narozdíl od Vladimíra osobně násilí nevyhledával - on pouze jednal tak, že dopouštěl (a schvaloval či dokonce podporoval), aby ho ve jménu šíření křesťanské víry prováděli druzí, jimž lízal paty.
Svůj názor na "svatého" Václava jsem před časem vyjádřil v jednom článku:

http://pohanskykruh.wordpress.com/2011/09/19/knize-vaclav-%E2%80%93-pribeh-zradce/

A třeba "svatý" Vojtěch? Co si myslet o blouznivém fanatikovi, posedlém představou, že zemře křesťanskou mučednickou smrtí a bude tak svatořečen? Co si myslet o člověku, který je jeden den přátelsky až vřele přijat Prusy, kteří mu nabídnou to nejlepší, co mají, a on se jim "odvděčí" tak, že jim hned den nato pokácí posvátný háj a zničí v něm všechny sochy? Je odvaha nebo spíše patologická touha zemřít jako mučedník, pokud se vysmívám víře druhých, ničím jejich posvátné symboly a cíleně odmítám ozbrojený doprovod?

Na takových "osobnostech" je postavena křesťanská víra. Nebo spíše: židokřesťanská víra - nemá cenu prohlašovat o dvou rozhádaných bratrech, že nejsou bratři, jen proto, že mají na pár věcí rozdílné názory a jeden je brunet, zatímco druhý blonďák.

Přidat nový příspěvek